Kahuda Václav

Motto: „ ...Je tolik nenarozených příběhů. Ó ty žalostné sbory mezi kořeny, ty navzájem se překřikující povídačky, ty nevyčerpatelné monology uprostřed náhle propukajících improvizací! Bude dost trpělivosti k naslouchání? Před nejstarší vyslechnutou historkou byly jiné, které jste neslyšeli, byli bezejmenní předchůdci, nepojmenované romány, obrovské, bledé a monotónní epopeje, beztvaré byliny, neforemné kadluby, giganti bez obličejů zaléhající obzor, temné texty k večerním dramatům oblak a ještě dále — knihy-legendy, knihy nikdy nenapsané, knihy-věční nápadníci trůnu, bludné a svržené knihy in partibus infidelium...“
Bruno Schulz

Václav Kahuda, nar. 8. 11. 1965 v Praze. Vyučen jako štukatér v Kafkově atelieru v Buštěhradské ulici, Praha 6-Střešovice. Tehdy se projevoval jako plachý melancholik se sklonem k nenápadnému sadismu. Pracoval na kostelech a zámcích, opravoval fasády historických budov. Např: Nosil svačiny dědkům při opravě umělých mramorů v prezidentském salonku Národního divadla (byl tam zrcadlový prezidentský záchod, z půl metru viděl umolousaný mladík Lubomíra Štrougala); ...též poznal Toulavý kostel v Mostě (nocleh v hotelu Murom, horníci každé ráno snídali v hotelovém baru dvoudecky becherovek, na estrádním parketu mezi fontánami jednou zazpíval Milan Chladil v bílém obleku, ve dveřích hotelového výtahu se autor srazil s již postarším Eduardem Cupákem, jenž ho vzápětí svým melodickým ušlechtilým hlasem obvinil z „...pankáčství...“); ...dále pracoval tento trudovitý tovaryš na secesním hotelu v Nové Pace, na klášteře ve Vrchlabí, na divadle v Mladé Boleslavi (kvalitní mlíčňák na nároží, teplé koblihy). A tak dále...
Po roce 1986 odchází ze zrušené dílny, opouští řemeslo a pracuje jako noční hlídač v muzeu (Lobkovický palác na Pražském hradě, párkrát souložil, hodně onanoval při nočních službách, byl zde poruchový zabezpečovací systém, ale hasiči byli výborní, též ostraha na úrovni, kolegové se chovali s jistou pošukanou, ale přeci jen společenskou noblesou. Sociologický průřez: ...nejprve předák, mazaný žluklý praktik s měkkým břichem, v obnošené vojenské bundokošili, zastřižené kotlety — archetypální strážný; dále se tam nacházel jeden paranoik s cukrárenskými záchvaty — pomočoval se, zůstávala po něm kapička; potom různí indiferentní studenti — častá záměna; vedle toho neurotický básník — postarší již efebofil a mámin frajer, majitel hrdého klasického profilu, šedivých kadeří a červených pánských „adamek“ ...Bylo to pěkné zaměstnání, měli tam kantýnu a ve vrátnici byly zapečetěné klíče. Veliký blok lisované šunky se ve světle baterky matně blyštěl, kráječ na salám tiše bzučel, za okny, dole pod Hradem, hučelo město.)
Rok 1989 byl zajímavý tím, že dotyčný si nejprve zkusil, jaké to je, pracovat jako strojník čistírny odpadních vod, „Sračkárna“, cihlový pavouk v podzemí, v Podbabě. „Šithaus“ byl plný rachotu a vysoce vyjících vysokotlakých čerpadel. Proto odchází výše jmenovaný ještě ve zkušební době a 1. prosince stojí v bráně Libockého hřbitova na Džbáně, konečná tramvaje č. 26. Stává se hrobníkem s platovou třídou D5 u koncernu Pražská pohřební služba. Kosmický podnik (zlatohlávci kroužící v letním parnu nad smeťákem, vůně zeleného peprmintového likéru čišící z přátelsky rozšklebených úst delirujího mistra, chvástavý křik žluvy za jarních rozbřesků, modrý kouř vykašlávaný traktůrkem do zimního šera, sluneční paprsky mezi stromy, černý bantamový vozík v márnici, bledí pozůstalí v drahých kožiších, farářské echo uprostřed náhrobků).
1991 — kotelna Vojenských staveb, Řepy, ulice Na chobotě (cikáni, žhavý koks, sídliště za šera, teplé letní noci, silueta ženské věznice — kde Babinský dělal zahradníka
1993 — strojovna Pražských vodáren na Libeňském ostrově (mistr přizdisráč: „...Chlapí, dávejte mi na sebé pozór! ...Ať si mi něco neudělátééé.“ Říjnové odpoledne, vrby máčí své žluté proutí v hluboké řece. Na lesklých, temných hladinách putují mraky. Je modro.)
1996 — atd. Nihilismus...

Bibliografie
1992 Příběh o baziliškovi, Artforum
1997 Veselá bída, Petrov
1998 Exhumace, Petrov
1999 Houština, Petrov
2000 Technologie dubnového večera. Příběh o baziliškovi, Host , Petrov
2001 Houština, Petrov
2001 Proudy, Petrov

Kontakt
přes nakladatelství Petrov

Dokumenty
Chci se prodírat houštinou vztahů a příběhů (rozhovor Radima Kopáče s Václavem Kahudou pro Kulturní magazín UNI 4/2001)
Literatura jsou slova hozená jako plachta do větru (rozhovor Zdenka Pavelky s Václavem Kahudou pro Salon, 15. 11. 2001)

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage