Berďajev Nikolaj Alexandrovič

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874 v Kyjevě, 1948 v Clamart ve Francii) je významný ruský filozof křesťanské orientace. Po absolvování univerzity v Kyjevě se stal v 90. letech 19. století opozičním politikem a tři roky si pobyl v exilu na severu evropského Ruska. Prošel složitým názorovým vývojem od marxismu a tzv. legálního marxismu až k stěžejnímu autorovi sborníku Věchi, jímž se roku 1909 ruská liberární inteligence vrátila ke křesťanství. Berďajevovy vztahy k pravoslavné církvi však byly spíše napjaté. Po revolucích roku 1917 ho sovětská vláda v roce 1920 jmenovala profesorem, za dva roky je však jako nepřítel režimu vypovězen. Pracuje a publikuje v Berlíně, později v Paříži. Berďajevův zájem se vyvíjí od analýzy kultury a inteligence k problému tvorby a k filozofii dějin, od prací Duše Ruska (1915), Smysl tvorby (1916) k Filozofii nerovnosti (1923), Světovému názoru Dostojevského (1923), Novému středověku (1924), spisu Člověk a stroj (1933), Křesťanství a společenská realita (1934) a dalším dílům. Za jádro jeho filozofického přínosu bývá považován spis Smysl dějin, v němž se pokusil spojit východiska křesťanství a humanismu a v němž jasnozřivě uviděl nebezpečí strojové, technologické civilizace.

Bibliografie
1992 Duše Ruska, Petrov