|

|
|
Čejka Jaroslav
Po milování
V přemrzlé síti touhy
uvázlo několik vran.
Tvé vlhké polibky studí.
Chtěl bych být chvíli sám.
Tiše, beze slov pláčeš
okoralými ústy.
Studená, prázdná chvíle.
Dutá jak ptačí kůstky.
|
se narodil 26. října 1943 v Praze. Vystřídal řadu povolání - byl průvodcem na hradě Bouzově, stavebním dělníkem, projektantem, kulisákem, dramaturgem, časopiseckým i nakladatelským redaktorem, učitelem Lidové konzervatoře, knihkupcem, prokuristou advokátní kanceláře, reklamním textařem aj. Několik let byl v invalidním důchodu pro těžké onemocnění plic. V současné době žije a pracuje v Praze a Českém Dubu.
Vydal několik básnických knížek, celovečerní pořad z jeho veršů uvedlo na scéně poetické vinárny Viola v Praze někdejší Divadlo na okraji. Čejkovy básně byly zhudebněny, přeloženy do řady evropských jazyků a knižně, časopisecky, jevištně nebo prostřednictvím elektronických médií uvedeny v Anglii, Bosně, Bulharsku, Dánsku, Chorvatsku, Francii, Maďarsku, Německu, Polsku, Rusku, Slovinsku i Slovensku.
Jaroslav Čejka píše také prózu, dále divadelní hry a reportáže z rybářských cest po Mongolsku, Švédsku, Slovensku i českých zemích.
Bibliografie 1979 Sentimenální lásky, 1980 Veřejné tajemství, 1981 Kniha přání a stížností, 1983 Kapesní sbírka zákonů, vět a definic, 1986 Čtení z ruky aneb Chiromantické básně, 1988 Encyklopedické heslo: láska, 1990 Hotelové povídky, 1992 Ryby táhnou proti proudu, 1999 Nejlepší léta našeho života, Petrov
|