Listopad František

Narodil se 26. listopadu 1921 v Praze. Vlastním jménem Jiří Synek. V roce 1939 maturoval na gymnáziu a začal pracovat v nakladatelství V. Linharta. Od roku 1941 se skrýval a účastnil se domácího odboje (jeho otec zahynul v koncentračním táboře). Roku 1945 začal studovat na FF UK estetiku a literární vědu a současně redigoval a řídil kulturní rubriku deníku Mladá fronta, jehož byl spoluzakladatelem. V této době patřil Listopad k volné básnické skupině sdružené kolem Mladé fronty (navazovala na ilegální válečné literární uskupení Pětka).1947 byl vyslán jako redaktor časopisu ministerstva informací Parallele 50 do Paříže, kde po únoru 1948 zůstal. Živil se zpočátku jako novinář, vykonával různá řemesla, posléze pracoval jako režisér ve francouzské televizi (ORTF). V roce 1959 přesídlil do Portugalska, nejprve do Porta a od roku 1964 pak působil v Lisabonu na Technické univerzitě, nejprve jako profesor slovanské kultury a antropologie artefaktu a poté jako ředitel Instituto Superior de Ciencias Sociais e Políticas (1975 – 77). Od roku 1982 byl ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy, jediné státní portugalské školy tohoto typu. Zároveň se soustavně věnuje televiznímu a zejména divadelnímu režisérství (1984 - 87 ředitelem, později dramaturgem Studia, součásti lisabonského Národního divadla). V zimním semestru 1992 vyučoval na JAMU v Brně. Je členem Svazu portugalských spisovatelů.
V roce 1939 debutoval rozhlasovou aktovkou a v Národních listech povídkou Cihelna. Na přelomu 30. a 40. let přispíval básněmi do Českého slova, po roce 1945 publikoval v uměleckém měsíčníku Program, v měsíčníku pro životní kulturu Růst, dále v periodikách Kritický měsíčník, Generace, Mladá fronta, Akord aj. V exilu česky přispíval zejména do Svědectví, portugalsky do deníků Diário de Lisboa a Commércio do Porto či do časopisu Jornal de Letras. Po roce 1990 píše zejména do Literárních novin. 1977 obdržel cenu Prix d ´Italia za televizní režii loutkové opery Conde de Alamanha, je držitelem i dalších cen. 1991 režíroval v divadle Marta (scéna JAMU) hru Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník (podle M. de Ghelderoda), 1995 v divadle Husa na provázku hru G. Vincenta Vzhůru do pekla. V Portugalsku publikuje pod pseudonymem Jorge Listopad.
Listopadova tvorba do roku 1948 má dvě výrazné polohy: část jeho poezie navazuje na halasovskou linii básnického vidění, souběžně autor publikuje i básně programově naplňující poetiku dynamoarchismu. Sbírky první line jsou psány především volným veršem. Evokují pocity tragičnosti a smutku, doznívají v nich zážitky okupace, války, osvobození, ale objevují se již i motivy naděje a vize lepší budoucnosti ("První věta", "Sláva uřknutí"). V dynamoarchické linii směřuje lyrický subjekt ke zcivilnění, zprozaičtění a k depatetizaci klišé, a naopak k ozvláštnění banalit, k zepičtění básně. V náznaku jsou přítomny rovněž motivy existenciální, předznamenávající další vývoj, kdy se tematickým leitmotivem Listopadových sbírek stane hledání smyslu existence a poezie, stálé vyrovnávání se se smrtí (Černý bílý, nevím" , "Nástroje paměti"). V návaznosti na "halasovské počátky" mířila Listopadova exilová poezie k symbolizaci výpovědi a k bohatě metaforickému vyjadřování, objevily se i experimenty se slovem, s možnostmi jeho osamostatnění, s využitím neologismů i Listopadův dávný zájem o eufonii a novou hudebnost. Téma hledání sama sebe se objevilo rovněž v lyrických prózách, psaných zpočátku česky ("Boj o Venezuelu", "Umazané povídky"), později převážně portugalsky. Na rozdíl od básní jeho povídky často evokují milostné prožitky.

Dílo (v češtině):
Sláva uřknutí (básně, 1945)
Vzduch (básně, 1946)
První věta (básně, 1946)
Malé lásky (básně v próze, 1946)
Jarmark (básně, 1947)
Boj o Venezuelu (lyrizované prózy, 1947)
Tristan čili Zrada vzdělance (esej, 1954)
Umazané povídky (lyrizované prózy, 1955)
Svoboda a jiné ovoce (básně, 1956)
Černý bílý, nevím (básně, 1973)
Nástroje paměti (básně, 1982)
Soukromé sklenářství v Brně (básně, 1992)
Daleko blízko (básně, 1993) – obsahuje tři již dříve publikované knihy básní)

Bibliografie
1992 Final rondi, Petrov