Lukeš Jan (Car Osten)

Jan Lukeš (12. 7. 1912, Praha - 25. 8. 1977, Terezín) byl lékařem, spisovatelem, výtvarníkem, hudebním skladatelem, neolingvistou, vynálezcem, matematikem - a paranoidním schizofrenikem. Touto diagnózou ho v roce 1946 definitivně ohodnotil prof. Mysliveček za ne zcela jasných okolností; dost možná také proto, aby pomohl z bryndy podivínskému kolegovi, jemuž hrozilo trestní stíhání za jeho politické aktivity. Lukeš sám ovšem v takové diagnóze (a z ní plynoucího plného invalidního důchodu) nakonec nalezl dostatek zalíbení a do "řádného" života se již nikdy nevrátil. Někdejší zázračné dítě ze středostavovské rodiny, později nadějný mladý lékař, pak alespoň tajemný "Vladimír X" - zázračný tvůrce 16 nových jazyků, skončil ve svých 55 letech jako úplný žebrák, bez přátel a hlavně bez nejmenší naděje na vytouženou slávu a uznání, po nichž celý život toužil. Pohřben byl do hromadného hrobu v Ústí nad Labem.

Bibliografie
1999 Dekadentův lós, Petrov
2000 Z knižnice iškovské kultury, Garamond
2003 Můj život v hudbě, Petrov