S.M. Jak se snáší nakladatel Pluháček s básníkem Reinerem v jednom těle?
M.P.-R. Nedělá mi to žádné problémy, protože obě věci se zároveň stejně dělat nedají. Nakladatelská činnost je svou povahou převážně analytická, zatímco psaní poezie je ryzí kreativita. A próza se dá psát jedině tak, že každou jinou činnost odstavíš; doufám, že se mi to povede v průběhu tohoto a dalšího roku, kdy chci pracovat na rozsáhlém románu o básníku Ivanu Blatném.
S.M. Takže tě netrápí, že musíš být častěji nakladatelem než spisovatelem?
M.P.-R. Dávno předtím, než jsem tušil, že budu nakladatelem, jsem psal. Ale od samého počátku jsem věděl, že psaním se nikdy živit nebudu. Mohl bych samozřejmě být ten týpek, kterej jenom píše a spí pod mostem, v tom mi nic nebrání, ale když holt chci vést kromě psaní i slušně zabezpečený život, tak si na něj musím vydělat - a to mi práce v nakladatelství umožňuje.
S.M. Ve sbírce Tání chůze jsem si přečetla mírně ironickou básničku Jak se dělá báseň. Tak teď prozaicky: Martine, jak se dělá báseň?
M.P.-R. Báseň se do značné míry dělá sama. A tohle tvrzení není nijak originální, přede mnou už to řeklo tisíc lidí. Existuje nějaký prvotní impuls a ty mu musíš jenom ve správnou chvíli dát prostor a nechat, ať se to samo odvíjí. Aspoň já nejsem schopen psát básně dle předem stanoveného konceptu. Zkusil jsem to a dopadlo to hrozně.
S.M. Kdyby sis mohl vybrat, pod které literární dílo autora ze své nakladatelské stáje by ses s pýchou podepsal?
M.P.-R. Hned pod několik děl. Určitě by to byl Pitínského Intimní deník hrdiny. Tu knížku můžu otevřít na kterémkoli místě, přečtu si tři čtyři stránky - a mám chuť něco napsat. Je to obrovsky inspirativní. Z poslední doby považuju za naprosto fantastickou věc knihu Petra Koťátka Úvod do zoologie. Ta kniha mě fascinuje. Sám bych něco podobného nedokázal napsat.
S.M. Považuješ sám sebe za racionální nebo spíš emocionální typ?
M.P.-R. Myslím, že jsem poměrně šťastný výsledek genetické výbavy dvou lidí, kteří jsou hodně odlišní. Otec je kreativní, sebevědomý, ale zároveň je to člověk, který nikdy nic nedotáhl úplně do konce. Moje matka je naopak člověk velice poctivý, důsledný. Takže já jsem takový pragmatický romantik.