Kratochvil Jiří / Dokumenty /

Ukázka z rozhovoru s Miroslavem Balaštíkem pro časopis Host (1/2001)

M. B.: Je tedy pro vás psaní jistým druhem komunikace? A pokud ano, kdo je ten, s kým rozprávíte? Čtenář?
J. K.: Řekl bych, že v mém případě to není nijak jednoduché. Především je tady dlouholetá a pro mě stále důležitá zkušenost klukovského vypravěče (asi od čtyř do šestnácti let), kdy jsem byl pilným výrobcem klukovských snů. A když jsem se ve svých čtyřiadvaceti poprvé rozhodl poslat texty do literárního časopisu (byl jím pražský Plamen), byly okamžitě přijaty a při návštěvě redakce padla dokonce zmínka o možnosti nastoupit tam co redakční elév a v souvislosti s tím si mě zřejmě prověřovali a zjistili, že jsem syn emigranta a synovec redaktora Svobodné Evropy. Karel Misař mi s nicneříkajícím vysvětlením vrátil povídky, které původně také chtěli ještě publikovat. Pak jsem ještě publikoval v Hostu do domu, ale knížku těch příběhů začátkem sedmdesátých let škrtli z edičního plánu nakladatelství Blok a já začal komunikovat už jen se svým "Bohem příběhů". Když jsem do roku 1977 psal a cizeloval své texty a jen výjimečně dal nějaký z ruky a většinu spálil, vytvářel jsem si tak jakýsi autistní svět "absolutně svobodné literatury". A dnes? Ze zkušenosti klukovského vypravěče vím, že by pro mě nebyl problém psát atraktivní čtivo, být znova výrobcem konzumních snů, jenže zkušenost ze sedmdesátých a osmdesátých let mi definitivně přehodila výhybku. Tudíž na jedné straně vypravěč, který by rád komunikoval s kdekým, ale na druhé straně vědomí, že příběhy jsou především šancí k bezohlednému poznání sebe sama a světa kol a že tohle je mnohem důležitější než čtenářský úspěch.


Formátuj pro tisk
Návrat na homepage