Ukázka z knihy
Muggsy Bogues(vl. jm. Roy Lee Pickens)
je typickým představitelem původního venkovského blues. Pocházel z kraje bavlníkových plantáží lemujících deltu Mississippi. Na plantážích v okolí rodného Shelby pracoval až do čtyřiceti dvou let. Roku 1924 se přihlásil na výzvu B. J. Granta, vyhledávajícího v terénu nové talenty pro Bluebird. Grant s Pickensem pořídil pět zkušebních nahrávek, jež odeslal do New Yorku. V listopadu přišla z ústředí pozvánka do studií. Umělecké jméno Muggsy Bogues vymyslel pro Pickense Grant cestou ve vlaku, inspirován reklamní cedulí na nádraží v Camdenu. Po návratu do Shelby na Boguese čekal agent konkurenční Esmony John Long. Ačkoliv měl Bogues podepsanou smlouvu s Bluebird, natočil pro Esmonu tucet písní. Když se to rozezlený Grant dozvěděl, předal celou záležitost soudu. Bogues však za svého druhého pobytu v New Yorku kromě Esmony, jíž se rovněž smluvně zavázal, nahrál další desku pro Black Swan a osm písní pro Relotrone. Tuto zapeklitou záležitost řešili právníci ještě v době, kdy už Esmona i Relotrone dávno zanikly.
Roku 1928 se Bogues oženil s o dvacet let mladší dívkou Orabell McCleodovou. Po svatbě a narození dcery se pouze výjimečně uvolil zahrát při rodinných příležitostech.
Zemřel 10. 2. 1942 v Shelby.
John Henry Degree
Narodil se 1. 4. 1891 v Bowling Red v Tennessee kováři Charlesi Degreeovi a Almě Tanquisové. V nahrávacím studiu se ocitl náhodou. V hospodě, do níž chodili po směně dělníci z železáren, jej uslyšel producent gramofonové společnosti Vocalion Bob Work. V březnu 1926 s ním natočil dvanáct písní. To už byl Degree ženatý s dcerou přistěhovalců ze Sardinie Clarou Fioriovou. S Clařinými rodiči a švagrovou rodinou obývali suterénní místnost v pavlačovém domě na Lombardi Street v Chicagu.
V srpnu 1926 na večírku u přátel blok od jejich domu došlo na popud Jima Smithsona na jakousi kombinaci hry na Viléma Tella a ruské rulety. Degree k ní zapůjčil svůj nelegálně držený luger. V pátém kole třeskl výstřel a jeden z hostů se zalitý krví zhroutil do křesla. Degree z Chicaga uprchl do Bowling Red. Poté pod rozličnými jmény pobýval v řadě měst a států Unie. 6. až 7. října 1935 nahrál pod pseudonymem Rayburn duet s Victorií Spritovou pro Knoxvillskou rozhlasovou stanici KFCA. Několik dalších nahrávek vzniklo v letech 1934 a 1936 ve studiu lokální WCFB v Richfieldu, kde pracoval v dřevorubeckém kempu.
V richfieldské trafice v červnu 1937 za cvikrem a bradkou rozpoznal onoho údajně zastřeleného muže z Lombardi Street. Během více než deseti let na útěku Brick House Blues nahrané pod vlastním jménem Degree dosáhlo mnoha reedic. Po návratu do Chicaga se 16. 10. 1937 vypravil do kanceláře Vocalionu. Za honorář zakoupil téhož dne odpoledne Ford-T v luxusní mahagonové úpravě. Na křižovatce před autosalonem však přehlédl značku stop a porazil chodce.
Zemřel v Spartanburgu v Jižní Karolíně. Coby Eugene Nash sem přišel kolem roku 1942 po zrušení Westbrookovy sirkárny z Darlingtonu.
Alexander Cory
Otec Leslie byl vaudevillový entertainer a pianista u společnosti Hicks & McCabe, matka Edna alias Raspberry Doreen zpívala a starala se o účetnictví. Kariéru začal jako tanečník a stepař, později zaskakoval za otce u piana. Roku 1910 navštívili Evropu. Vrcholem jejich turné bylo vystoupení před knížecí rodinou v Monaku. Po vypuknutí světové války se soumrakem vaudevillu Hicks s McCabem společnost rozpouštějí a Coryovi se stěhují do Harlemu. Angažmá získal v dupárně nevalné pověsti na 145 Street v sousedství legendami opředeného Knockin’ Clubu. Nesrovnatelně větší příjmy než z hraní mu však plynuly od pasáků, za jejichž nepřítomnosti dohlížel na pořádek. Když některé z děvčat odešlo s hostem nahoru na pokoj, na desku piána připsal k jejímu jménu křídou čárku. Brzy nashromáždil dostatečný kapitál, aby mohl začít v menším měřítku obchodovat s pašovaným alkoholem. Kolem roku 1925 rozšiřuje aktivity o distribuci drog. Ačkoliv měl původně v úmyslu drogy pouze prodávat, postupem času se stal svým největším zákazníkem.
13. 2. 1930 byla úklidovou četou ve stanici podzemky St. Nicholas Av v Harlemu nalezena mrtvola asi sedmdesátiletého starce. Toto je doslovný opis Standard certificate of death No 13707, New York State. Místo úmrtí: New York City. Jméno: neznámé. Pohlaví: muž. Výška: 5 ft 3 in. Váha: 130 lb. Barva očí: hnědá. Zvláštní znamení: na levé noze zakrnělý malíček. Příčina úmrtí: kolaps ventricula cordis po předávkování heroinem. S poznámkou: celková tělesná zchátralost a opotřebení organismu je v rozporu s vynikajícím stavem chrupu. Podepsán Paul Burnell Hawking, coroner.
Když zemřel, bylo Alexandru Corymu na den přesně 34 let.
Mississippi Ben
(vl. jm. Benjamin Owsin Respert)
se narodil v Baton Rouge v Louisianě roku 1901 jako poslední ze čtyř dětí Murraye a Josephiny Respertových. Záhy nato se mezi rodiči začaly projevovat neshody, které vyvrcholily otcovým odchodem do Greensburgu. Po dvou letech vzájemného odloučení si matka našla nového partnera, kornetistu Charlieho Phelse. Od něho Ben dostal hudební základy. Mezi mnoha dalšími matčinými partnery byl i Phelsův rival Hinder Holcomb. Ráno Holcomb s károu taženou mezkem rozvážel poštovní balíky. Po polední siestě zašel na drink a poptat se do pizzerie k Serenovi. Ačkoliv byl Salvatore Serena pouhým kuchařem, tahal za nitky většiny podniků a muzikantům zajišťoval rita na večer. V šestnácti dostal Ben první angažmá na parníku Othello. Po měsíci dennodenního čtrnácti až dvacetihodinového hraní se vyčerpaný vrátil domů s Holcombem rozvážet poštu.
V následující sezóně přijal nabídku bratří Wardových, vlastnících zábavní loď Bonaparte. Roku 1919 získal místo druhého kornetisty v Duke’s Brass Bandu vystupujícím na parníku Eleanora Grey. V Duke’s Brass Bandu strávil celkem osm let. Na závěr sezóny 1926 kapitán Eleanory Grey muzikantům na poslední zastávce v Braithwaite doplatil zálohy stržené z honoráře. Ben s kolegy vyrazil do města. Na kohoutích zápasech však prosázel veškeré peníze. V nastalé bitce s majitelem zvítězivšího kohouta mu kdosi kladivem roztříštil čelist. Po neúspěšných pokusech hrát na kornet se zubní protézou zlomený a vyhaslý zpíval na bulvárech Baton Rouge za doprovodu flašinetu teskná blues o zlatých časech na Mississippi.
Reverend Barnabas Gaynor
Reverend Barnabas Gaynor byl především svérázná osobnost. Jak se jmenoval doopravdy, není známo. V Cutbertu (Georgia), kde na sklonku života pobýval, se traduje, že pocházel z Cumberlandské vysočiny. Ke křesťanství údajně konvertoval na přelomu století, ovšem reverendem se podle všeho prohlásil sám. Jeho oblíbenou kazatelnou bylo nároží Ashbury a Huntington St před Westbrookovým pekařstvím. I reverendova hra na kytaru byla více než svérázná. Do ozvučné desky s potrhanými strunami bušil tím, co bylo zrovna po ruce. Jakmile se sešel hlouček posluchačů, přestal hrát a na přítomné dštil blesky apokalypsy.
Éra zvukových záznamů jej zastihla v příliš pokročilém věku. Navíc tehdejší nahrávací přístroje byly značně primitivní. Hudebníci byli nuceni zpívat sklonění nad plechovým trychtýřem, u jehož hrdla byl umístěn hrot, který se vibrací vzduchu rozechvíval a záchvěvy přenášel na voskový váleček. Zachytit něco z neopakovatelné atmosféry Gaynorových produkcí se pokusil roku 1922 Andrew Griffin. Když měl ale Gaynor promluvit do onoho trychtýře, poděsil se a ze studia utekl, nekřesťansky sakruje.
Blind Scrogg
(vl. jm. Elmore Scroggins)
Narodil se 20. 7. 1898 v Bonhamu v Texasu. Oba jeho rodiče zahynuli roku 1910 při největším železničním neštěstí v historii Southern Pacific Railroad. Při výměně lokomotiv na nádraží v Caddo uprostřed Kiamachských hor dvacet vagónů naložených dobytkem vyrazilo brzdné klíny na kolejnici a dalo se do pohybu. Po sedmi mílích se osamocené vagóny řítící se samospádem srazily s protijedoucím osobním expresem. Podle zachránců, kteří k nehodě přišli první, neslo se sténání poraněných a bučení splašeného dobytka soutěskami až daleko do údolí. Ještě týden po nehodě zaměstnanci železnice dohledávali v kopcích kolem trati zaběhnutá zmrzačená zvířata a dobíjeli je. Z cestujících katastrofu nepřežil nikdo.
Po úmrtí rodičů Scrogginse i jeho pět sourozenců adoptoval strýc Ibby Worth. Jelikož byl Scroggins od narození slepý, pro práci v zemědělství byl prakticky nepoužitelný. Proto jej dal strýc roku 1911 zapsat do internátní školy pro slabozraké v Abilene. Zde se vyučil kartáčníkem a seznámil se se základy Braillova písma. Víc než řemeslo jej však začala zajímat muzika.
Od roku 1913 se příštích třicet let bude s kytarou potulovat po širokém i vzdáleném okolí rodného Bonhamu, ohraničeném pětiúhelníkem měst Vadito, Mora, Rush Springs, Daigenfield a Evant, v nichž se usadili jeho sourozenci.
Zemřel 12. 3. 1934 v Rush Springs.
Humboldt Street
V říjnu 1913 bylo v kadeřnictví v Boone (Severní Karolína) zanecháno sotva půlroční nemluvně. Tak přišel Humboldt Street ke svému poněkud podivně znějícímu jménu, neboť ono kadeřnictví se nalézalo na ulici pojmenované po německém cestovateli a přírodovědci Alexanderu von Humboldtovi. Do dvanácti let vyrůstal v sirotčinci. Roku 1925 byl osvojen rodinou farmáře Hargesta Gibsona z nedalekého Dillonu.
Skutečným důvodem adopce však bylo získání laciné pracovní síly. Zde se sblížil s o tři roky starší Frances. Protože Gibson nebyl jejich vztahu nakloněn, odešli spolu nejprve do Norgantonu a následně do Jižní Karolíny. Oddáni byli 29. 11. 1927 v příhraničním městečku Cheraw. Ještě téhož dne v ukradeném chevroletu vyrazili na svatební cestu. O pět dní později byli zadrženi při namátkové silniční kontrole poblíž Statesboro v Georgii. Za krádež automobilu byl Street odsouzen ke čtyřem letům do nápravného zařízení v Pelhamu.
V pelhamské věznici byl 3. srpna 1931 za nejasných okolností zavražděn. Z interní výpovědi službu konajícího dozorce Anthony Winburna: Večer předtím utekl ten zmetek Hunter a my byli celou noc na nohou. U mostu ho čapli psi. No zmordovali ho řádně. Jinak to byl den jako každý jiný. Čtyřicet vězňů nastoupilo do kuchyně a zbylí odešli makat na dílny. Jak už jsem řekl, byl jsem po včerejšku urvaný, tak jsem na moment asi zadřímnul. Probudilo mě ticho. Hrobové ticho. Skorem poledne a vůně oběda není cítit. Nakouknu do kuchyně a tam leží chlápek s tím praštěným jménem (Humboldt Street) na hromadě brambor s 39 škrabkama zabodanýma do prsou. Nevím. Jestli to mělo co dělat s tím Hunterovým útěkem.
Ze Streetovy vraždy nebyl žádný ze spoluvězňů obviněn. Dokazovat, která ze zasazených ran byla první a tedy smrtelná, se nikdo z ředitelství věznice nenamáhal.
John Sacret Young
V létě 1925 se s kytarou a kloboukem pohozeným u špičky pravé boty usadil na bedně od pomerančů na hlavní třídě v městečku Paris. Během chvíle měl klobouk plný mincí. Mince nasypal do kapsy a beze slova se prodral zkoprnělým davem původně letargických kolemjdoucích spěchajících obstarat pochůzky, než začne polední výheň. Když se o zázračném muzikantovi dozvěděl Burt Haliburton, zastupující v Tennessee Vocalion, naložil do automobilu nahrávací zařízení a vydal se do Paris. V improvizovaném studiu v koupelně hotelu 28. 8. 1925 Young nazpíval Cottonfield Blues a The Hooking Cow. Potom se jeho zvědavost nasytila. Opět beze slova se sebral a odešel.
V obskurní blešárně v Chattanooze se mezi haraburdím roku 1943 ocitnula i pracovní knížka znějící na jméno Young. Za 15 centů ji koupil jakýsi Burton. Po Burtonově smrti (1962) byla společně s jeho ostatním majetkem snachou prodána za 17 dolarů do téhož vetešnictví, v němž ji před lety zakoupil. Roku 1972 byla v aukční síni Sotheby’s v Londýně vydražena za 13 900 liber. Podle razítek v letech 1928 až 1935 pracoval Young jako borkovač rašeliny v Parksville v Tennessee v močálech při ústí Hiwassee River do Chickamagua Lake, asfaltér, metař, čistič stok, skladník, stepující brojler v oddělení mražené drůbeže v obchodním domě Woolworth v Gallatinu (Georgia), dělník v cihelně, noční hlídač broskvoňového sadu, přidavač na stavbě, svářeč, uklízeč v dragstóru, metař, pumpař a stahovač kůží na aligátoří farmě.
Roku 1938 se jej snažil vypátrat Peter Llewelyn, moderátor pořadu Singing America. Místo nepřítomného Younga byl nakonec doprostřed prázdného pódia v Carnegie-Hall postaven gramofon s deskou obsahující ony dvě písně nahrané v hotelu v Paris.
