J. R.: Myslím, že k výčtu tvých "hříchů" spojených s knihou Půlnoční běžci bych mohl přihodit ještě poznámku, kterou jsem nedávno slyšel z úst jednoho nejmenovaného - současného - kritika: Tys tu knížku totiž prý opajcoval od Doctorowa.
Z. Z.: No výborně! Jakmile slyším, že někdo od někoho něco opajcoval, musím se opravdu smát. Ta naivita, se kterou někdo něco takového tvrdí! Vždyť všichni pajcují ode všech, co se dá, ať už vědomě, nebo podvědomě. To bych nikdy nesměl přečíst žádnou knížku, abych nic nekopíroval. Od každého jsem se něco přiučil, možná jsem od každého autora, kterého jsem přečetl, taky něco okopíroval. Psaním vlastně kopírujeme život, teď mě napadlo, že psaním vlastně děláme ze života něco, co se dá číst (alespoň v těch lepších případech). Možná to zní trochu velkohubě, ale proč nebýt velkohubý?
Vraťme se ale k Běžcům. Už samotný název jsem okopčil. Můj otec, který žil od roku 68 v Kanadě, kdysi poslal některému z mých dětí teplákovou bundu a na té byl nápis Midnight Runner. Z toho jsem okopíroval název. Od Doctorowa jsem si zase vypůjčil pojmenování postav: Doktor, Inženýr... On to použil tuším v Ragtime, kde vystupoval Otec, Bratr... Krátké věty, které jsem používal, psal Hemingway, a taky Kurt Vonnegut. Dialogy jsem se učil u Hemingwaye a později u Bukowskeho, který se je ovšem učil taky u Hemingwaye a dalších mistrů, kteří tu zatím nebyli přeloženi. Střídání více postav a dějových linií používal docela dobře třeba Dos Passos, u nás potom Páral. Postava Běžce a závěrečná scéna s gepardem - to by mohl být magický realismus poučený Marquezem, ale snažil jsem se vyznít spíš jako Cortázar. Rozlehlost a patos jsem kopčil od Dostojevského, Tolstého, pohádkovost od Bulgakova, současnou kritiku poměrů od Makarova, styl on the road od Jacka K., pocit ztraceného mládí a nostalgii od Škvoreckého, taky se tam musel ironičností a erotičnem podepsat Roth a Saul Bellow a barvy ročních období a rodinné obrázky jsem se učil od mistra Updika... Nevzpomenu si na všechny, od kterých jsem opisoval. Dřív jsem četl snad úplně všechno ze světové literatury, co u nás vycházelo. Málem jsem zapomněl na Edwardu Stachuru, polského Kerouaca, nám Slovanům jaksi bližšího a na Jerzyho Kosinskeho, se kterým jsem se seznámil ovšem až později, takže jsem opisovat nestihl, pak tady byli Francouzi -Raymond Queeno, Boris Vian, Jean Sol Partre, Keňan Meja Mwangi, Kenneway a Fowles z Anglie, Cesare Pavese, Mario San Juan a moře dalších...Ze všech jsem určitě aspoň něco ukradl a pokud ne, měl jsem to udělat.
