Zádušní básně za Pavla Buksu /

Jak křupe a chřupe zelené ráno
v zubech dcer jejích dcer
kdy ona
v polknutých ústech bezhlese žmoulá
jména
mrtvého muže a syna
a jí jenom sebe
Nechce pít zírá a sotva se zvedá
z křesla v pokoji
Že jí začala smrt ví
stejně málo jak její lysá čuba
ležící u zídky plná
života který už není
k unesení

- - -

Tvé tělo
se už způli vytratilo
do revíru
kde se neloví
Jdeš o holi
a touha bez bdělosti klínu
dotýká jenom představy
Nesešels
Tvá tvář zašla za tvář
a zevnitř prosvěcuje
legendu tvého obličeje
Ach kde jsi byl
když bylo ještě možné
postavit dívce kamenný dům
a sdílet s ní lože
Anebo jednou naposled
už na počátku stáří

to všechno se mnou
oželet
Byl jsi nejkrásnější
mezi všemi muži
na nádraží

- - -

Nahé zbavené stromu dřevo
mého stolu tělo
Jak dlouho potrvá
jeho služba a podoba
kdy začne hnít práchnivět
a bortit se kdesi v dešti
na cestě k zelené
duši a koruně