Koneckonců, možné je všechno: jestliže nejúplnější reedici meziválečných bluesových nahrávek vydal pod značkou Document Records rakouský malíř Johnny Parth v sídlištním bytě na vídeňském předměstí, a jestliže naopak unikátní nahrávky posledních žijících venkovských mississippských bluesmanů vycházejí u labelu Hot Fox v malém duryňském městečku na území bývalé NDR péčí Volkera Albolda, pak by nás nemělo nic překvapit. Ani encyklopedie dosud neznámých postav předválečného blues z pera Michala Šandy ze Smíchova. Zatímco ale produkce vídeňského labelu sklízí chválu světových expertů, kniha Michala Šandy nazvaná Blues 1890-1940 dosud jen přivádí do rozpaků tuzemské recenzenty. Nejlépe si zatím v tomto směru vedl Ondřej Bezr z časopisu Rock & Pop, který přijal pravidla autorovy hry a s pokerovou tváří knihu doporučil jakožto nevídaný pramen všem případným tuzemským zájemcům o prewar blues. Takový vážný zájemce možná přehlédne pro podobný titul dosti nepravděpodobného vydavatele (Petrov) a ještě nepravděpodobnějšího dedikanta (Ivan Wernisch)... Aby bylo jasno: všech jedenapadesát hesel není ničím více a ničím méně než výsledkem zdatné autorovy mystifikační práce. Celou věc ještě podtrhují nejen smyšlené diskografie jednotlivých umělců, ale i ve shodném duchu vypracovaná bibliografie v závěru knihy a také autorův profil na záložce. Tento místy poněkud cimrmanologický aparát má ovšem tvořit jen jakési pozadí pro poezii z krabice od bot, zmíněnou v podtitulu... Jen trochu roztržitý knihkupec nepochybně strčí tenhle sympaticky vyhlížející svazek do regálu hudba, a nikoli do oddílu poezie. Nevadí, protože Michal Šanda možná tak trochu nad plán přišel s knížkou, která toho o blues nakonec říká překvapivě mnoho. Častokrát sice autor poněkud přestřelil: život dole na Jihu, za těch příslovečných long hot summer days všeobecně asi nebyl tak zábavný a jen málokdy byl tak pestrý. Všechno naopak dosvědčuje, že býval mnohem obyčejnější, rozvleklejší a jednotvárnější. Jinak prakticky nic z autorovy fikce není mimo: životopisy skutečných bluesmanů opravdu obsahují právě takové třeskuté detaily, s jakými se zde v jednotlivých heslech-básních operuje. Má-li si ale tato pozoruhodná kniha najít svého náležitého adresáta, je odsouzena k překladu a následné distribuci v zemích, kde je více věci znalých šílenců. U nás si bohužel může autor namazat své přednosti na chleba: těch, kteří ocení jeho cit pro věc a hluboké porozumění vzdálenému světu a dávno zašlým časům, není v Čechách mnoho. Ovšem jestliže Keith Richards kdesi prohlásil, že největším úspěchem Rolling Stones bylo, že přivedli své posluchače k původnímu blues, pak by vůbec nebylo od věci, kdyby Michal Šanda se svou knihou Blues 1890-1940 uspěl v našich krajích třeba právě tímto způsobem.