Geniální vynálezce šestnácti jazyků (z nich nejznámější a nejrozpracovanější išhovštiny z planety Thetis), revolucionář i paxista, lékař i pacient MUDr. Jan Lukeš alias Car Osten se může jak chce nabádat ke slušnosti ve výrazivu, by mu z básně nevznikla pornografie, je to - jak ukazuje tento výbor z jeho poezie - marné. Právě s bohatým využitím pornovýraziva a análního slovníku spřádá tento básník barvité "lyrické" scenerie, kterými se usiluje stát epigonem "Tonouše Sovy". Zapadlé skládanky, z nichž vyšlo jen pár veršů časopisecky za války, tyjí sice z parodie, mají však také svůj svéráz a sféru vlivu na ty, jimž se jakýkoli systém jeví jako kabinet kuriozit. Bezskrupulózní jazyková komika, která staví poetično, aby je vzápětí podrazila, se tu opírá o infantilní smysl pro podrobnosti. Tak je i autorovo veršování svědomitě systematické, když kromě zvláštnosti výrazu klade důraz na propracování kontextu (v Lukešově licherském jazyce znamená "chimchib chachá" výšivku i písmo) a obzvláště na rýmové pozice slov, mezi nimiž tak dochází ke krátkým spojením ("Mne nesvedeš svou pusou s karmínem" - "Však Praha se mi jeví kravínem").
Pikantně v tomto zpracování působí zvláště revolucionářská poezie Cara Ostena, jíž se bouřlivě hlásí k leninským idejím, aby jejich vývoj a dopad na domácí události posléze zhodnotil v duchu svého výrazového repertoáru, pohybujícího se podobně jako ten filozofa Ladislava Klímy mezi lejnem a božskou nesmrtelností ("Chci býti bohem!" volá Osten v básni Volba volání). Jeho básnické portréty Lenina, Stalina, Gottwalda či Beneše (ale také pocta Lunačarskému, báseň předvádějící dobovou paranoiu skoro v komiksovém podání) si nezadají s portréty "shnilého režimu" z roku 1935 ani s výrazy milostných vášní adresovanými božské komtese Julii Gucciardové. Někdy se ovšem vše splete v pěkný guláš, a to pak jako v básni Přec neunikneš! vypisuje Car Osten sebekriticky své memento: "Za tvoje žvásty, za tvé směšné boje / spěje tvé dílo na hromadu hnoje!"