Urmedvěd / Recenze /

Blanka Kostřicová, Literární noviny 6/2000

Urmedvěd má v Kratochvilově díle zvláštní postavení: Jde o autorovu "knihu životní nutnosti" - podle Kratochvila totiž každý autor napíše jen jednu či dvě takové knihy, v nichž ztvární svou základní životní zkušenost, a následují-li nějaké další, jsou už pouze rozmělňováním fatálního tématu. O Kratochvilovi to alespoň do jisté míry platí. Z Urmedvěda totiž určitým způsobem (pokaždé jinak) vychází dalších pět autorových knih - Medvědí román v to nepočítaje (Kratochvil o nich dokonce tvrdí, že jsou "jenom řadou užitečných klíčů" k pochopení Urmedvěda). Noční tango autor charakterizoval "z hlediska Urmedvěda" jako "oživlou metodu" a "demonstrovaný princip" (paradoxně v něm není patrná žádná zjevná souvislost postav a motivů s Medvědím románem či Urmedvědem, jak tomu je u románů předchozích). Tato metoda znamená hlavně vše zahrnující variabilnost - příběhů, postav, motivů, prostředí atd., přičemž varianty rozváděné v jednom románu jsou vždy více či méně zřetelně pospojovány či spřízněny určitými detaily, situacemi i sémantikou. Variabilnost, v Nočním tangu možná až hypertrofovaná, která má u autora hluboké, bytostné kořeny, umožnila "demonstrovat princip", dojít až k samé mezi únosnosti této metody, za níž by měl následovat zlom a Kratochvilem proklamovaný pokus o radikální změnu poetiky.


Formátuj pro tisk
Návrat na homepage