Život je nuda / Recenze /

Marek Pokorný, MF Dnes, 22. 12. 1996

Jiří Olič je básník a (občasný) výtvarný kritik a publicista, kterého život kaviárem nehýčkal, jen každé ráno zůstal ve dveřích a oslovsky zahýkal. Alespoň tak praví autor na začátku své knížky Život je nuda.
Je snadné a úlevné podlehnout dikci literárních miniatur, z nichž Olič skládá své prozaické vyznání banálním podivnostem, jež potkaly absolventa střední zemědělské školy s básnickým střevem. Navzdory názvu autor dokazuje, že každý okamžik má v sobě cosi komického i vznešeného. Knížka navíc přesvědčuje o tom, že Olič myslí a píše o svobodě a svodech skutečnosti samostatně, na přeskáčku a přitom důsledně. Život se řádku za řádkou proměňuje v lehký ornament, jejž jako by vykroužil dým stoupající z doutníku, tak neodmyslitelného od skutečné postavy básníka. Rozmluvy Žáka s Mistrem, mikropříběhy dvou intelektuálek Suzi a Kiki, utkvělé vzpomínky na písně skupiny ABBA, hospodské příběhy i buddhistické meditace v českých luzích a hájích protkávané narážkami, v nichž se ukazuje autorovo intelektuální zázemí - to vše je složeno do půvabné knížky, kterou s sebou lze nosit pro případ, že by selhaly všechny dostupné zdroje poučení či zábavy.


Formátuj pro tisk
Návrat na homepage