Gloria / Recenze /

Josef Mlejnek, Týdeník Rozhlas, prosinec 1997

Málokdo ví, že Jiří Olič je básník, ačkoliv ve své poslední (kryptoautobiografické) knize Život je nuda hovoří o sobě coby básníkovi ve třetí osobě. Jako básník v první osobě promlouvá už více než čtvrtstoletí svými knížkami povýtce samizdatovými, se sugestivními názvy jako Spojené státy nebeské, Velká většina, Komando deště nebo Čechy-Morava-Slezsko. Snad nebudou muset čekat na zařazení do sebraných spisů, až se jejich autor stane klasikem, a někdo, doufám, z nich pořídí alespoň výbor. Sbírka Gloria, kterou právě vydala Oličovo kmenové nakladatelství Petrov, by vlastně mohla být chápána jako prvotina mladého, právě letos již padesátiletého autora.
Z četby nových Oličových veršů je zřejmé, že v jeho dosavadním díle nejsou něčím okrajovým, co můžeme tolerovat pouze s ohledem na ostatní tvorbu. Jsou z téže vnitřní substance jako jeho deníkové záznamy, soustředěné, "kondenzované" pouze na menší ploše. Oličova zřetelně plastická obraznost je šťastně kontaminována groteskou (Zahaleni v dým / Sněhuláci jdou / Kousek pustou stepí), někdy až nadreálnou (páter v kuchyni s bublifukem). Snoubení vysokého s nízkým však u Oliče vyplývá z jeho bytostného vidění věcí, není jen případně použitelnou "metodou".
Ještě hlouběji můžeme zahlédnout gesto až dětinné čistoty (Oblohu zastavím, ať padá splav), nejvýraznější právě v básni Gloria: Prášku / Řekni prášku / A já skočím / Z tohodle prámu / . / A všechny bublinky / Co jich vůbec je / Na zemi / A taky na nebi / Naskákají ke mně / Jako andělé / Co taky jiného když / Budou volat / Gloria. Jinde (jako například v básni Tunika) se vnitřní tok vnitřních asociací uzavírá jakýmsi glosujícím nahlédnutím zvenčí: Zamyšlen básník / Brázdou šel.
Po lyričtější části tvořící zhruba polovinu knihy, v níž můžeme číst poetické střípky typu Duben je tu / Jako když /Do činelu / Uhodíš, se básníkova poetika výrazně posouvá k co nejméně mluvným polohám připomínajícím poezii Oldřicha Wenzela (Slunce, když v zenitu / Rána, když dokořán). Výhrada? Snad nemuselo být zařazeno několik méně plastických, až příliš letmo nahozených textů. Kdyby byly jenom ony, mohl by být básník podezírán ze simplifikace, ne-li triviality.


 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz