Zápisky uklízečky Maud' / Recenze /

Marian Palla zde opět popouští uzdu svému svéráznému smyslu pro humor, bylo by však přece jen zjednodušující označovat jeho knihu za insitní. Autor je poučen postupy postmoderní literatury (prolínání dějových rovin, autorské vstupy) a lehce si s nimi pohrává. Uprostřed nezávazných legrácek často zazní věta, z níž až zamrazí: "Češi jsou strašně houževnatí, ti mohou žít všude, kde chytnou televizní signál." Kniha má jistě některá slabší místa, např. když dojde ve čtvrtém a pátém díle k protnutí jednotlivých paralelních příběhů a autor jako by naráz nevěděl, jak dál, zároveň však obsahuje brilantní pasáže, jako je třeba vyšetřování vraždy ponocného pomocí vycvičeného jelena. Palla zkrátka ušel od svých předešlých knih další kus cesty k originálnímu stylu, který má šanci zaplnit mezeru na českém literárním trhu.
Také my, nároční estéti, kteří čteme jen literaturu nejkvalitnější (což jsou, jak znalci jistě vědí, Dante, Goethe a nickcarterovky), můžeme ve chvílích oddechu sáhnout po Zápiscích uklízečky Mauď - a rozhodně nebudeme zklamáni. Zdá se však, že z Pallovy knihy tajně čerpají inspiraci také ministři: např. současný spor o zemědělské kvóty totiž svou absurditou silně připomínají vizi budoucnosti, jak ji nastínila právě imaginace uklízečky Mauď.