Další aktivity / Bítov / Bítov 1997 /
Ohlasy v tisku
Z úvodního slova M. Pluháčka k bítovskému Sborníku:
Poděkování všem, kteří se podíleli na organizování a financování Bítova `97, mohu vypustit, neboť se mu velmi obšírně ve svém zahajovacím přípitku, jenž na stránkách sborníku následuje, věnoval můj druh ve zbrani, básník Jiří Kuběna.
A mohu hned popojít k vlastnímu ohlédnutí za Bítovem `97. Odpustil bych si je, kdybych to nebyl právě já, kdo v emotivní reakci na právě skončený první ročník básnického setkání v roce 1996 řekl, že pořádat po takovém průběhu další Bítovy nemá cenu.
Názor jsem pak během roku změnil a spolu s Jiřím Kuběnou jsme připravili nový Bítov, který měl a nutně musel vypadat jinak než ten předchozí. Také proto mně na rozdíl od několika dychtivých novinářů nechyběl na akci Ivan Jirous. Přesněji: nepostrádal jsem jeho strip-show, jejíž repríza by už téměř určitě nevykázala tolik svěžesti a vtipu jako před rokem.
Jelikož bylo předem jasné, že happening z roku 1996 nelze zopakovat, vpravili jsme do bítovské žíly pro jistotu hned na počátku něco sedativ, a tak se povedlo, v co jsme doufali. Druhý ročník básnického setkání byl mnohem klidnější toho prvního, a v nastalém tichu bylo více slyšet, co kdo říká.
Když se tedy za druhým Bítovem ohlížím, mám dojem, že o co byl vizuálně chudší, o to byl obsáhlejší, pracovnější.
A protože Bítov Bítovem dělají více než Kuběna s Pluháčkem všichni ti, kteří přijedou vzdát hold podzimu i poezii, lze jen doufat, že na konci září 1997 odjížděli s podobným pocitem jako já.
Bítov je pro českou a moravskou poezii to správné místo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MF Dnes, 30. 9. 1997
Luboš Mareček - Bítov potřebují básníci i literatura
Druhý ročník setkání českých a moravských básníků, který o víkendu skončil na Bítově, byl pro literáty i jejich vykladače čtyřdenním, většinou sousedsky poklidným dostaveníčkem.
Nezasvěcenému se může právem zdát, že šlo o uzavřené oborové setkání, jehož účastníci si navíc sami sobě dělají i publikum. K řadě nepřítomných se však donese jakési bítovské echo, ať už ze stránek novin či v podobě kouzelně vypraveného, leč s jistým zpožděním vydaného bítovského sborníku, kterým brněnské nakladatelství Petrov důstojně připomnělo loňskou premiéru perlivého básnického všesletu.
Už po loňské premiéře akce, prostoupené očekávaným a halasným vyřizováním účtů mezi bývalými reprezentanty normalizační literatury a jejich undergroundovou opozicí, se nechal po straně slyšet kupříkladu básník Jiří Krchovský, jedna z hvězd nynější poezie, že má opět chuť českou poezii hájit. O tuto neskleslost a bojovnost v řadách praktiků i teoretiků šlo na poklidnějším Bítově i letos.
Mezi básníky, z nichž levice absentovala, to už nevřelo diskusemi o minulosti a politických pólech. Přesto si většina zúčastněných mimo bloky přednášek a autorských čtení neustále něco vysvětlovala a rozebírala.
A když už nebyla chuť na víno či slova řazená do veršů, přišlo k duhu výtečné vystoupení pražské recitační skupiny Vpřed a brněnského divadelního Studia Dům.
Akademicky suché i básnicky květnaté příspěvky referentů měly vyhloubit koryto, jehož břehy tvořila dvě témata: poezie dnes a poezie jako svébytný žánr. Autorská čtení desítek mladých i starších básníků měla potom do teoretického koryta přivést živou vodu. Jde-li veršů za sebou příliš, přestávají fungovat a unavují. I tak se při odjezdu z Bítova dalo tušit něco víc o tom, co současná, mladá a česká poezie je. Místy ovšem účastníci mohli zůstat na pochybách, zda skutečně existuje. Ani to není málo.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz