Další aktivity / Bítov / Bítov 1996 / Přednášky /

Karel Sýs - A co básník?

Onehdy mi napsal čtenář: "Viděl jsem kdysi film Romance pro křídlovku. Vznikl v době, kdy ještě umělci v pokoře tvořili a ovlivňovali společnost svým uměním. Nesnažili se společnost ovládnout prostřednictvím politiky či bohatstvím. Dnes se protlačují do popředí 'úspěšní' umělci Kocáb, Kratochvíl, Bartoška ? milionáři a posluhovatelé režimu. Intelektuál musí být levicového smýšlení, tvrdí Petr Uhl a má zcela pravdu. Umělec pak musí být intelektuál. Umění má přece sloužit lidu a nikoli bohu nebo mamonu, a už vůbec ne zvyšování popularity vládnoucí vrstvy. Ostatně ta má taky sloužit lidu. Spojení pravicové vlády a pravicových umělců, to je mafie moci a bohatství."

Jsou doby, kdy stačí malé impulsy ? Abraham umyl vlastnoručně nohy Bohu a přehodil výhybky osudu svého národa.

V jaké době to žijeme? Vývojová spirála se prudce zužuje a vypadá jako metla na šlehání bílku.

Na jedné záložce vystupuje básník S. jako syn dělníka, na druhé jako syn továrníka. Hle ? duhový oblouk, který však nevěstí nic dobrého! Stane se děldopem, nebo fabrikantem lidských duší?

Schizofrenie se pýří a jde si sednout někam za zarděnky.

Dorián Šalfovič oslavil malé jubileum ? službu 4. režimu.

Co hýbe naším světem? Bída, zapomnětlivost, zbabělost. Bzz!

Ještě nikdy nebylo, aby nějak bylo... Pořád ještě lze sedět s pytlíkem karamel u televizního sado-maso a čekat, co bude... Probudím se ve svém kotci s myšlenkou: "Copak asi dělá Velký Králík? Zdalipak ještě spinká po propité noci, v níž obětoval svá játra na oltář státu?"

Vítězům se vždy zastaví hodinky. Nevěří, že ještě někdy někdo vyjde do ulic, aby je vyrušil z právě započatého říhání. Vždyť z obálek obchodních dopisů spolehlivě hledí Havel, omlácený poštovními razítky, zatímco z titulních stránek zírá senilní jubilant Josif Vissarionovič Reagan.

Vítězové vycházejí ze střelnice s výhrou v podpaží a oči mají plné střelného prachu. Rudé vidí rudě.

Připomíná to sovětský film ? dvacet let po válce se na stříbrném plátně stále ještě bojuje...

Papaláši celého světa, spojte se, agenti všech zemí, vyměňte si šifry.

Bývalý levý terorista, dnes pravý rezervista Milan Jungmann před desítkami svědků ? bohemistů z celého světa ? prohlásil: "Až na výjimky prakticky celá oficiální, s režimem spjatá literární obec byla bez odporu, a více méně bez hlesu odsunuta do bezvýznamnosti." Kupředu pravá! Kdo nejde s námi, toho vyneseme nohama napřed. Vorwärts! Marsch!

Rezident pro likvidaci české kultury se svěřil: "Kdykoli slyším slovo kultura, sahám po peněžence."

"Čo bolo, to bolo, terazky som riadicím oficírom."

Chtělo by se říci: kdo páral, ať také sceluje.

Nebude dobře, dokud most Klementa Gottwalda nepovede nad náměstím T. G. Masaryka kolem nádraží Františka Josefa.

A ještě jednou Jungmann: "Čekání na společenský román je iluzí: co snad dobrá česká literatura v tuto chvíli nabízí, je vyhraněný portrét člověka v jeho jedinečnosti, zoufalství a neopakovatelnosti." Opět ta hrůza před kolektivním činem, strach z ulice, z Letenské pláně, na kterou by mohli přitáhnout uražení, ponížení a podvedení.

"Já ti dám, já ti náučím! Ty bejt můj, já rát, še chytit, já ti ukážat den ersten Mai."

Všechna moc pochází z lidu, ale lid menstruuje prostřednictvím vložek Mylócke.

Muži pijí benzín Aral a ženy krvácejí, co děloha stačí!

Krámy jsou plné, a i ta babička stará ráda se podívá na prádélko pro kurvy.

Máme se skvěle ? auta z bazaru, obleky z druhé ruky, kulturu ze třetí, s dodávkou pauz pro smích, na klíč franko byt.

Ivo Měděný zamořuje podřipský vzduch sarinem rodokapsů.

Policajti v uniformách střižených podle amerických seriálů stojí před bankami s gumovými meči jako vyhazovači z barů, jako nadháněči do bordelů. A věřitelé věří, že až jim bude nejhůř, přiběhne ten činaný pejsek z reklamy, jenže on nepřiběhne, nepřijde nikdo, až pak ? berňák na pozůstalé.
Ostatně nelituji psy, neměli se nechat ochočit!

O intimním životě Moravce a Háchy víme pramálo. Neznáme přesně, co žrali (když právě nešlo o otrávené chlebíčky Lažnovského), sotva tušíme, s kým se váleli, neměřili si veřejně pinďoury... S pytli jidášských grošů zalezli do svých vil... Nory dnešních mocipánů však zejí dokořán ? aspoň na chvíli, aby je mohli očenichat šmejdilové ze Story.

Láska má 15 dioptrií, zatímco veselé babičky pornografické vystrkují na platící klienty zahrádku, no fuj!

Fasády zářily reklamami na Coca-Colu, neboť měla přijet carevna Kateřina Potěmkinová. Jinak byla země nesličná a pustá. "To je ono!"
Návštěva byla úspěšná. Spojené městské sbory poprvé po porážce totality zapěly místo Přes spáleniště, přes krvavé řeky sbor Židů z opery Nabucco.

Je rozdíl, když spadne římsa před Pražským jarem a když se zřítí lešení po Vítězném listopadu...

"Několik osob bylo při nepovolené demonstraci anarchistů položeno na zem..." "Let jihokorejského letadla byl zastaven..."

Koukal řve na Růžičkovou: "Vy svou kandidaturou tlačíte ten názor, který my nechceme. Kdybyste kandidovala jako samostatný kandidát, bez těch vazeb, o kterých tady kolegové hovořili, nikdo by proti tomu nevystupoval a zůstalo by to otázkou voličů. Ale takhle jsou to republikáni, komunisté..."
JUDr. Svoboda basuje: "Podle mého soudu pro každého voliče musí být ten člověk transparentní, který kandiduje, protože jinak to ani nepude..."
Moučková z prominentní partajní rodiny běsní: "Milá Heleno, po vyslechnutí zprávy, že kandiduješ do Senátu za KSČM, jsem měla za to, že jsi onemocněla nemocí šílených krav..."

Jako ze surrealistické knihy zní: "V kupónové privatizaci nejvíce z fyzických osob zbohatl profesor jaderné fyziky Aleš Tříska, který je bratrem duchovního otce kupónové privatizace Dušana Třísky. Profesor vlastní více než 10 procent akcií dvanácti společností. Svůj investiční úspěch odmítá spojovat s konexemi a informacemi svého bratra." Na otázku, zda s ním konzultoval, odpověděl: "Ne, nikdy..."

V Milíně se má stavět pomník zločincům SS. Jako by v Osvětimi odhalili pomník MUDr. Mengelemu...!

Pouštní bouře zuří, zvedá se pozlacená mlha, strýček Dolar poděluje nehodné dítky s baronkou von Botzenheim. Indie nebude potrestána!

Svět je nabitý americkou internacionální pomocí ? místo UNRRA US ARMY, místo másla děla, místo okřídlených rčení křídlaté rakety.

Desítky jednadvacátých srpnů, desítky Afghánistánů, v Moskvě se volí za dolary. Stalin umřel na podlaze, králík J. F. Kennedy na ulici.
Jelcin přijel do Kremlu v zaplombovaném pulmanu.

Irák, suverénní stát, "zkusmo přihnal vojska k svým jižním hranicím..." "Útok v severní oblasti Iráku byl zaměřen spíše jako drzé gesto..." "Beneš drze vyslal česká vojska do pohraničních pevností..." "Když naše jednotka přejela iráckou obrannou linii, z písku čouhaly jen lidské končetiny ? jako když se někdo topí..." "Zběsilosti partnerů pro mír z NATO se nevyhnulo ani 676 vybombardovaných škol, 8 univerzit, 11 technických institutů, 28 nemocnic, 45 poliklinik, 16 zdravotních středisek a 24 domů důchodců, 51 mešit a 3 kostely..." (V Lidicích byl jeden!)

USA obdržely zvací dopis od kurdské dělnicko-rolnické vlády. Vždycky někdo zavolal: soukmenovci utlačení českou soldateskou velkého Vůdce, demilitarizovaní Porýňané militaristy-osvoboditele z Berlína...

Lidé by chtěli tančit polku a karmaňolu, ale mocnosti nařídily valčík. Jak je ctěná velmocenská libost.

Prezident musel strpět, aby na nábřeží druhdy bezvýznamného filozofa, dnes světového finančníka, vedle jeho rodinného činžáku, postavili "tančící dům", ukradenou věž III. internacionály V. E. Tatlina, zprzněný, seříznutý, buchtovitě zatěžkaný buržoazní pojišťovací bobek, kus husího trusu hemžící se zlaťáky...

Kapitalismus je nereformovatelný ? nemůže se zbavit hrabivosti, hromadění pro hromadění, stejně bezcílný jako l'art pour l'art. Hrabata už zase hrabou.

Začalo to lucerničkou na hledání zastrašené humanity a skončilo to restituovanou Lucernou...

Vašek Kecal, v Prodané nevěstě zpívá Mařena 1:18. Vsjo ravnó!

Nikdo už nevěřil, že se kdy kvůli prachům pálila pšenice a káva házela do moře. A hle: "Domácí pěstitelé zaorávají zdravé okurky, neboť Maďaři a Poláci prodávají pod cenou..." "Raději než do výkupu dají mléko prasatům..." "V Saint Louis byla vypsána soutěž, která má podporovat turistické cesty do vesmírného prostoru, směřující ke komercionalizaci kosmických letů..."

Místo epochy polidštění opice nastává éra zopičtění člověka na dvě gesta: Ber a Naval!

A nade vším kraluje Spermit, totálně a absolutně bez cukru. Jeho pachuť vydrží neuvěřitelně dlouho. Tak dlouho, že budoucího člověka přejde chuť vůbec se zabývat světem, který teď frčí.

Existuje vskutku klan, lóže, chcete-li, do níž nelze vstoupit, leda vlézt, ale nic nepochopit. Tisíckrát leželo žabí tělíčko básně na mramorovém stole vivisektorů, škubalo sebou pod jejich nožíky, a přece žádný uzurpátor nepochopil, jaký princip je oživuje.
Básník nepotřebuje grant na vyzdobení Sixtinské kaple. Popisuje kapli ve své hlavě.

Na sklonku dvacátého století sem taháte bytosti, které patří do pohádek: kněžny a čerty.

Prezident Halík hlásá evangelium podle sv. Dyndy.

Můj bůh se však neobléká do zlata a rozhodně nepotřebuje lesy.

Mstitelé už chodí po poušti. Za 36 let vás vykopou z hrobů a roztaví vaše kreditní karty a popel z nich rozdrtí na prach.

Desetitisíce si špiní karmu miliony. Ale poslední soud byl již ustaven: tercet Ďábla, Krista a Butruse Butruse-Ghálího.

Historie nebude brát ohled na hysterii.

Jste spokojeni, ale je to křeč, po které vytryskne rudé semeno revoluce.

Moc bezmocných se změnila v nemoc mocných.

Vše by nejraději rozložili na atomy a odfaxovali, nebo protlačili do Internetu, i svou odpovědnost.

A co básník?





Setkání Karla Sýse a Ivana M. Jirouse za přednáškovým stolem


 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz