Pětatřicetiletý spisovatel z Prahy Petr Ulrych vydal v brněnském nakladatelství Petrov již druhé dílko, po povídkové knize Přeludy (1998) sympatický román Srdce marionet.
Je příběhem malíře Marka Reitera, který po bezbřehém živoření mezi pražskou smetánkou malířů a literátů ("amorfní společností pražských upírů") zjišťuje, že nemá rád ani svou dívku, natož sebe. Momentální vykořeněnost mu tedy nebrání v tom, aby po hloupé sázce ještě téhož večera neopustil bydliště, a katapultoval se tak z bodu A do bodu B, z Prahy do cizího města. Najde si byt, práci i milenku a vrátí se až za rok, jak se před kamarády vytahoval?
Co si chce počít v neznámých Vrchlábech, když při příjezdu do nich ví mnohem více, než všichni jejich obyvatelé? O mrtvém kamionistovi, o šílené Veronice a o trafikantce, která prodává cigarety, zatímco "nasedá" na tělo svého milence a posléze je zavražděna?
Na "vrchlábském jevišti" zapadne Marek do puzzle rodiny multimilionáře Novotného, se kterou sdílí dočasně vilu a s dcerou i matkou málem postel. Dokončením nové práce ve Vrchlábech - fresky v místní kapli a portrétu i aktu Daniely, dcery pana Novotného, ztrácí Marek hnací sílu, sdílí opět pocity odložené a odumřelé marionety. a tak stejně jako vstoupil do příběhů jednotlivých měšťáků, po čtyřech měsících z nich vystupuje, aby se vydal vstříc dalšímu hledání.
Román je dynamizován střídáním pásem subjektivního vypravěče (Marek) s objektivním. Posledně jmenovaný komunikuje jak s Markem, tak se čtenáři ("Chcete se zeptat, co se přihodilo?"). Téměř na počátku porušuje Ulrych typické schéma a prozrazuje, že "mrtví jsou ještě živí". Tím záměrně maří funkčnost napětí, jeho cílem není šokovaný čtenář, ale duchapřítomný. Četné básnické prvky svědčí o vyspělosti jazyka autora i jako básníka.
Srdce marionet je rozporuplnou, existencionální výpovědí jedince v Kristových letech, který si teprve ujasňuje svůj vztah k ženám a životu.