Hrbáč Petr / Dokumenty /

Ukázka z rozhovoru pro Revue aktuálnej kultúry (RAK 4/MCMXCVIII)

Pro literáta je na botanice lákavá záplava jmen a jejich historický vývoj. Pro mystika bohatá symbolika tajemných bylin i stromů. Já ovšem mám ve zvláštní oblibě opovrhované a opomíjené plevely, neboť obdivuji jejich otužilost a nenáročnost: merlíky, ostružiníky ze Sekce Corylifolii například. Je krásné mít známé všude na cestách, kam se vrtneš: v polích, v lese, na skalnatém svahu, u vody, na pobřeží, v horách, v polopouštích, ale i na nádražích, na dvorech.
Je to metafora situace, kdy víš, že je něco i tam, kde pro druhé není nic.
Je ale také příjemné vědět, že plevel na zdi je lipnice smáčknutá, nebo sleziník routička, a mít možnost si o nich přečíst kupu literatury, i když většina lidí řekne, že je to "tráva". Nevím, co ti lidé pořád s tou trávou mají.
 

 


 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz