Hrbáč Petr / Dokumenty /

Soukromé užívání individuálně nastavených zvuků na syntezátoru, zvuků, které jsou mým vlastním a vysoce subjektivním výtvorem a posunují tak hru k okamžitému, instantnímu dobrodružství nejen díky improvizaci, ale i díky značné proměnlivosti vlastního zvuku, ať už ve akordické nebo pseudo-akordické hře (zpoždění jednotlivých komponent zvuku a jejich nečekané vzájemné kolize a prolínání) se mi zdá být tím nejlepším na syntezátorech. Ne simulace reálných, takzvaně akustických nástrojů, ale v něčem jakoby modelování přírodních zvuků a šumů způsobuje zvláštní emocionální posuny ve vnímání času, což je sice typické pro jakoukoliv hudbu, ale u povedené hry na syntezátor s povedenými zvuky je to zvláště nápadné, protože konvenční estetické hodnocení je rozpouštěno v konfrontaci s nesedimentovanými zvukovými a právě i estetickými parametry.