Další aktivity / Bítov / Bítov 1998 / Doprovodné texty /
Ivan Slavík - Kdo je autor poezie
Nepsal jsem z důvodů politických, morálních, historických, milostných, hospodářských, osobních ani žádných jiných.
Avšak neboť jsem musel. Žízeň. Řekl jsem: Polykej kamení, hlínu, nic a cokoli, chceš-li živit svůj hlad. Když jsem skončil s prací, mohl jsem to vzít, zahodit a spálit. Nebylo nač čekat a byl jsem hotov.
Pravím ti, aby ses zřekl vší naděje. Neboť jestli se nezřekneš vší naděje, není ti třeba psát. Toto jest, jako bys šel padnout v souboji za čest dámy, která se ti směje. A jestli není dosti na tom, že tvé srdce bude zasaženo a že padneš obličejem do trávy, všechno bylo nadarmo.
...
Den se chýlí k večeru, slunce zapadá a zbledlý potácí se měsíc, dlouhé stíny smrků se kladou přes hladinu vod a les ještě jednou hlavou dolů utopen existuje v tůni. Tady usedám u zrezivělého stavu, není tu nikdo se mnou a jsou tu všichni a všechna má léta, i dětství. I ta, jak už jsem ustrojen do rakve. Nikdo, leč vodní myši, mé nejvěrnější přítelkyně, ta orlice v mých prsou uvězněná, laškují teď se mnou, dělají malé kruhy na nehybné vodě a vystrkují čumáčky. Plně jim rozumím a vím, že tyhle mě nikdy nezradí. Špice raket jsou zamířeny na zničení světa, zlověstná luna stydne a krvavý kotouč slunce mizí za obzorem. Tady sedím. Nikoliv osamělý rybář, třebaže nic nelovím, nedělám nic, vzdoruji zániku a říkám lásce ano.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz