Další aktivity / Bítov / Bítov 1997 / Doprovodné texty /
Jiří Žáček - O Bítově a tzv. mladé poezii
"Nejezdi na Bítov," varoval mě přítel, poučený o loňském sletu básníků četbou denního tisku. "Sto básníků pohromadě, toť šílenství. Dva básníci se ještě snesou, kritické množství jsou tři: to už zakládají skupiny a hnutí, sepisují manifesty, vyhlašují nové -ismy a navzájem se exkomunikují ze svých skupin i z literatury. A když se jich sejde víc, propadnou amoku a pak se perou a školním dítkám, přišedším obdivovat velikány ducha, předvádějí v bohémském zápalu svou obnaženou muskulaturu, a na to jsi už, kamaráde, starý a zchátralý. A co když některý ze zarytých nepřátel poezie zamkne hrad zvenčí a na vrata pověsí ceduli Skanzen poezie? Varuju tě!"
Na Bítov jsem jel, usměvavý hradní pán, básník Jiří Kuběna, dokázal tam nahoře zajistit zlaté indiánské léto, hrad byl impozantní a útulný zároveň a básníci sršeli nejen vtipem, ale i laskavostí, takže mi nakonec přišlo trochu líto, že žádná bohémská extravagance nebyla tentokrát na programu. Víno se pilo, řeči vedly, a kdo naslouchal, ledacos zaslechl. Například že neexistuje žádná mladá poezie, ba ani poezie jako taková. Mně spíš připadá, že poezie existuje - navzdory tomu, že básníci hodní toho jména už téměř nejsou. Těch pár žijících klasiků jsou jen výjimky potvrzující pravidlo.
Neexistence mladé poezie mě však potěšila, neboť pamatuju časy, kdy tzv. mladá poezie byla zvláštní autorskou kategorií, jakousi dorosteneckou ligou, v níž musel tzv. mladý autor mnoho let statovat, než byl milostivě připuštěn mezi dospělé. Sám jsem byl mladý autor málem do svých čtyřiceti, a mnozí ještě déle. Éra řízení kultury měla svá pravidla, své mantinely a bdělý dozor z vysokých partajních kruhů. Pro mladé autory byla vyhrazena Mladá fronta, především edice Ladění, talentů však bylo mnohonásobně víc než kapacita jedné edice, a navíc i ti, kteří se knížky po několikaletém čekání dočkali, nesli cejch "mladého autora" zpravidla úkorně. Aby ne - průměrný věk debutantů byl v půli 80. let značně fousatý - 37 let.
Napsal jsem si o tom tehdy humoresku Úřad poezie:
Řeknou ti:
Chlapče, hele, kuš a čti si,
neruš, buď potichu jak myš.
Musíš si nažít na sebraný spisy.
Nejprve zmoudři
a pak teprv piš.
Cti všechny Mistry
jako svýho otce.
Parnas je, hochu, hodně nahoře.
A když si čuchneš k vínu nebo k vodce,
tak nebuď hr,
a uč se pokoře.
A já se snažím,
i když mi krev pění.
Pořád si říkám: Nesmíš se hned prát.
Básnický úřad mi dá potvrzení,
že i já brzy
budu laureát.
A já se snažím,
abych nebyl janek.
Cpu slova do knih jak prejt do jelit.
Dík tomu jistě vejdu do čítanek
a študáci mě za to
dají odstřelit.
Přestože se v 80. letech podařilo vydat pár dobrých knížek poezie, přestože začal znovu vycházet Seifert, Mikulášek, Skácel a někteří další zakázaní autoři, obruče povolovaly příliš pomalu. Koneckonců i organizovaná péče o mladé autory ze strany svazu spisovatelů byla jen špatně maskovaným pokusem o ideologický dozor. Není divu, že mnozí opravdu mladí dobrovolně rezignovali na oficiální publikování a dali přednost samizdatu, i když se tím vědomě odřízli od valné většiny čtenářů poezie.
Ale raději už dost vzpomínání na dobu, která tvrdila "Mládí vpřed!", ale praktikovala opak. Buďme rádi, že můžeme konstatovat: Mladá poezie je mrtva - ať žije poezie.
