|
Úplně úzké úly /
Ukázka z knihy
Blok V/B
Nakonec jsme spolu nespali,
ale dokud nás někdo jiný nespálí,
jeden druhého už nesežehne.
To jenom opatrně pomalým
pohybem se dotknu ztěžklých jehněd.
Z rudé krve náhle je hněď,
rozstříknutá po tvém bílém stehně.
Uštěpačně pálil ústa líh.
Ale to vše pozoruji už jen zpovzdálí,
tak jak k jatkám něžně přivážené jehně.
Jako je porodné, zřejmě je i sžehné.
— Neříkej, že ne, vždyť to je hned.
Nejsme sice prázdné papírové obaly,
ale hořet budem jednou oba líp.
Ještě jednou
Stromy strmě zvoní,
kdo by tohle do nich
řekl? Zprava doleva
polévá nás obleva.
Rozespalí věřící
kloužou sráznou ulicí
dolů ke kostelu.
Jako k tvému tělu
přimrzají k ránu
rampouchem mých zmrazků.
Jabko spadlé na nůž
na opačnou stranu
obrátilo lásku:
ještě jednou vstanu.
|