Ukázka z knihy
***Vsí v soumraku projíždí Indián
na neosedlaném koni.
Děti, které už dávno měly spát,
se možná trochu bojí,
ale s obličeji přimknutými k oknu
už uvnitř doutnají, už hoří
a oči se jim prohlubují
jak studna bez vody, protože bez dna.
A já, stejně přimknutý, ach,
kdysi jsem chtěl být náčelník
Apačů, projíždět vesnicemi,
u cesty nechávat oblázková znamení.
Kam se to díváš, miláčku, od šicího stroje?
Už zmizel, už tam nikdo není.
Jak zvláštní horizont — je celý krvavý.
***
Celý den sněží, přestože je
polovina března.
Vypínáš chrčící rádio,
slyšíme vločky padat
mezerou po rozbitých taškách.
Večer se milujeme ve sprše.
Nad elektrickými kamínky
si sušíme vlasy.
Pak ležíme v posteli vedle sebe.
V noci se budím,
bojím se, že umřu.
Budíš se také, líbáš mne na čelo.
Jdu na záchod, nárazy větru
vmetají sněhové vločky větrákem.
