Samota /
Ukázka z knihy
Verše pro I. D.Vše, co jsem mohl chtít
se skrylo v tobě jako v démantu.
Klid krásy, síla ducha, jas,
který jak perla v hloubce noci září.
Však to, co rozděluje nás,
je právě láska. Láska! V šeru
se chvěje jaro. Modrý anděl
se v listí skrývá. Šípy světel
protkají oblohu a opět mizí v tmě.
Tak také moje láska. Přišla
a v agónii rozkošné se zachvěl vánek.
Blednoucí obraz, zlacená labuť udušená.
Po čem jsem toužil, jiní
jak běžnou cetku obdrželi kdykoliv.
Teď jdi. Sen vykrvácel, zůstal
jen úsměv, který se v šero jara skryl.
Na rozloučenou úsměvu v noci
B. H.
Je večer andělů. Z dálky
kde tušíme svit vyššího světa
ke mně doléhá vzácná a nesplněná
radost. Tělo noci
se zachvělo pod tvým úsměvem,
který již nikdy nebude opakován.
Dívám se na tebe, lásko živá
a přece nedostupná a mrtvá. Zapadající slunce
padá na opuštěná pole. Nikdy... Jen vítr
odvívá jediný úsměv, který na hrobech ničeho
mně padá do duše jak růžový démant.
Sbohem, mrtví nemají právo si stěžovat.
Večer, pouze večer
Večer, když zlatá krev mží nad nachovou oblohou,
přichází. Rozhodí své světlé, mladé vlasy,
a já naslouchám jejímu dechu, večer, kdy nechci
být sám.
Přichází, ze sousední chaty, závan větru, jarní
kmen.
Dosud neznám ani její jméno, co na tom?
Večer, pouze večer, divoká, světlá láska.
