Den světelného roku /
Ukázka z knihy
Co dosud znáním zvát Co teprve zdáním
Tragače padají na plechové střechy
a rukou Tomáškovou ukazují z města
Není co současnost? Co není historie?
Co není zrezivělé v harfě podkovy?
Těm co nepřišli k sobě dosud se něco zdá
o měsíci bloudícím jak bezprizorní pták
o plesnivé kůrce chleba na dně druhé kůrky
o svítání svištícím jak cval strhaných strun
o nápěvech zmizelých jak vytržený hřeb
/s. 11/
Snop dne končí tepem jisker ve strunách
Válem luny asfalt noci propukl
za nebetyčné úvratě Strašáci zadrženi
jsou muřími oky hlídkujících vil
u každé delší cesty Do pohádek
pohádkové země Den míjí
do nadějí země pohádek
Je-li paměť smyslů
buněčným nadbytkem
i myslí proudí světlo představy nad níž
bdí
/s.92/
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz