Z českých luhů do háje / Recenze /

Jiří Poláček, Slovo, 2. 4. 1998

Hravé rozjímání o češtině
... Po krátké předmluvě profesora brněnské filozofické fakulty Dušana Šlosara, autora vtipného Jazyčníku (1985), Fux vysvětluje, co mu na dnešní češtině vadí. Poté ve dvanácti kapitolách probírá různé jazykové úkazy a prohřešky. Pranýřuje filmový dabing a nedbalou výslovnost herců i rozhlasových a televizních hlasatelů, poukazuje na chybné užívání přechodníků, slovních vazeb či zájmen, kritizuje - podobně jako profesor Šlosar v řečené předmluvě - nová Pravidla českého pravopisu. Velkou pozornost věnuje výslovnosti cizích slov a jejich významům, jakož i cizím jménům (všímá si přitom i komolení našich jmen většinou cizinců). Bere si na mušku rovněž úřední a novinářskou řeč, neopomíjí ani diskutabilní název Česko.
Druhá část jeho knihy, toť sbírka jazykových chyb všeho druhu, úředních příkazů, zkomolených termínů, zkratek, ale též různých hříček, historek, ba i anekdot. Fux se tu opět zastavuje také u cizích jazyků a vlastních jmen.
... Jde o potřebnou knihu, v níž se jazyková a společenská kritika spojuje s mnohostranným poučením, osobitým autorským projevem, rozmarnou hravostí (Fuxovým idolem je Vladislav Vančura) a zábavností. A to věru není málo!

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage