Z českých luhů do háje / Recenze /
Jiří Poláček, Slovo, 2. 4. 1998
Hravé rozjímání o češtině... Po krátké předmluvě profesora brněnské filozofické fakulty Dušana Šlosara, autora vtipného Jazyčníku (1985), Fux vysvětluje, co mu na dnešní češtině vadí. Poté ve dvanácti kapitolách probírá různé jazykové úkazy a prohřešky. Pranýřuje filmový dabing a nedbalou výslovnost herců i rozhlasových a televizních hlasatelů, poukazuje na chybné užívání přechodníků, slovních vazeb či zájmen, kritizuje - podobně jako profesor Šlosar v řečené předmluvě - nová Pravidla českého pravopisu. Velkou pozornost věnuje výslovnosti cizích slov a jejich významům, jakož i cizím jménům (všímá si přitom i komolení našich jmen většinou cizinců). Bere si na mušku rovněž úřední a novinářskou řeč, neopomíjí ani diskutabilní název Česko.
Druhá část jeho knihy, toť sbírka jazykových chyb všeho druhu, úředních příkazů, zkomolených termínů, zkratek, ale též různých hříček, historek, ba i anekdot. Fux se tu opět zastavuje také u cizích jazyků a vlastních jmen.
... Jde o potřebnou knihu, v níž se jazyková a společenská kritika spojuje s mnohostranným poučením, osobitým autorským projevem, rozmarnou hravostí (Fuxovým idolem je Vladislav Vančura) a zábavností. A to věru není málo!
