Zarakvití / Recenze /

Eva Batličková, Rovnost, 16. 5. 2000, s. 2

Zarakvití je bytí ke smrti

... Jak napovídá samotný název Zarakvití, nejde o verše optimistické a radostné. Salavovy básně jsou ztělesněním znechucení - z vlastní duše, ze svého těla, ze světa a ze života vůbec. Upíná se ke smrti, která však pro něj není spásou a vysvobozením, ale vyvrcholením bídy života, je jeho završením v hnilobě a ve skáze. Tato sbírka je výpovědí člověka zmítaného dvěma světy a neschopného nalézt útočiště v žádném z nich. Je příliš slabý pro svět nezranitelných cyniků z dálky se vysmívajících lidskému snažení a utrpení a příliš vědoucí, aby byl uspokojen obyčejným životem a malými radostmi. ...

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage