Hladolet /
Ukázka z knihy
1.Nějak zářně to musí začít
když se to blíží
smýká v černé mříži
nějak to musí duhu značit
skrz vodu se vtlačit do slunce
a svítit vláčně přetence
už žádné plechy do pelechu
samotou smotané pletence
už žádné vysrat koně šukat blechu
a prsty ulámané do prohlubní
už žádné odhalené krčky zubní
to nějak zářně začít musí
jako když křídlo o hladinu zatleská
už žádné chrchle a výsmažné hnusy
už žádná slova nehezká
už nic co zrezaví
No dobře — tak se tady vypotvoří
čibřid žvatlavý
vymlátí vodík z vody a uhlík z lihu
a co dál
sedí si ve výhmatném chňapu
vzduchu nemaje ani pro chrč a chrs
přesto líčí na randál
a pitvoří dokola:
Já é já ó mé slunce má osobnosti
ta záře ó Pane
Ba ne
stále stejně to plane
sněhu plné
žádné žádné
na kosu vždycky to břichem padne
a cáká to na nohu v podvazku
hlavně že nikdo nepropadá panice
mesiáš tu je jen na půl úvazku
a kostely jsou od pekla vrátnice
hadrem vlčím suší se oči srnčí
do ticha stromy vtančí
a všude je mráz a klid a led
zatímco se to pořád blíží
a každý hles ti to jednou připíše k tíži:
Hladolet
