Petr Hrbáč, Tvar 18/1999, s. 21
Hry pouze předstírané? ...nejsem prvním, ani posledním, kdo objevuje Jiřího Janatku jako autora zajímavého, jistě provokujícícho a především oplývajícího hravým nadhledem, což vzhledem k jeho nefrekventované přítomnosti v současné české poezii stojí za pozornost. Janatka se vynořuje a opět zapadá, je jako ten Janus se dvěma tvářemi a místo nosu má ostří břitvy. Nejraději jím řeže tam, kde nikomu nemůže ublížit.
Ale zvědavý (či "laskavý") čtenář si k jeho poezii vždycky cestu najde. Bude odměněn právě tou mírou osobního zmatku, jaká ještě provokuje dobrý vkus ke tříbení a růstu.
