Jiří Staněk, Tvar 6/2000, s. 22
Holubova hlava: Úplně úzký úl... právě v případě produkce Petrova je zřejmé, že zde nevycházejí věci okrajové a autoři druhořadí, a obojí platí pro Holubovu sbírku naprosto jasně a bez diskuze. ...
Zbývá vlastně ještě doříci, o čem Norbert Holub píše aneb téma.
Ono zde ani tolik nejde o Holubovy vzpomínky na rok, kdy jako "špagát" sloužil u tankistů v Týně nad Vltavou, potažmo ve Vimperku (Týnské tanky, Vimperským veverkám, VÚ 5861), a asi mu to dalo psychicky zabrat, vrací-li se i po létech v básni k době, kdy se "z chlapce stával mužem". Ba ani o Brno s nočními pitkami v nonstopáčích, o pivo, rum. Úplně úzký úl je totiž hlava Norberta Holuba, v níž to bzučí jediným velikým pilným včelstvem nápadů až obsedantních. Že se až téměř vejít nemohou, proto ten úl je úplně úzký.
A že je to hezký a zajímavý "úpící" název pro sbírku: Úplně úzké úly? Tak rafinovaých titulů v české poezii není k nalezení příliš.
