Jám /
Ukázka z knihy
Sotva ráno vstanu už jsem v jedné hlavě a mám práce nad kolo: Hned dávám jména: Ukážu například na postel a zvolám: Toto nechť má jméno postel A ukážu na skříň: Toto bude skříň Vyhlédnu z okna: To jmenuji chodcem po chodníku a tamto psem s jeho venčičem A toto ať zove se žebrákem opuštěncem A tohle ať jsou Čechové národ statnýOplácav takto svět slovy mohu si jít v klidu po svém a myslet třeba na to jak mi chybíš když tady u obchodního domu Máj sedávám Krabičku s drobnými před sebou špinavý chrchlavě čpím čpavkem ptám se kolemjdoucích strupů: Nevíte náhodou kolikrát už Jarmila dala Vilémovi a Růžena Františkovi a Lucie Petrovi a Markéta Mistrovi a Arthur Paulovi? Já jsem totiž bejval vod literatůry abyste si nemysleli že si tu smrdím jen tak svévolně a prvoplánově Jenže samozřejmě nikdo se nechytí Pak po šichtě rychle domů Stůl uctivě povstane a lednice si sedne Růžové šelmy oběšené na pokojových květinách spustí brumendo Dvě krásné lazebnice mě umyjí potřou růžovými oleji a přivedou dívky mých snů neboť mě uspí: List oceánu klesne do písku prostřelen ostrovem na němž ženy běhají nahé a milují se
Čas plyne jen napůl protože má nejlepší jakost kostí a tkanin — bývá modrý a útlý či košatící a hnědý
Píšťaly a dubny bubny a září střílejí po sobě obvykle těsně před tím než se znovu probudím
1
Je pozdní večer — září
pozdní léto — večerní léto
a je mi pozdně
bledý měsíc mísí
strom se stromem
za vlnou vlnou tvoři vřou
padají tváře
padají strupy
a ženy podobné špejblům
plují pleší peláší peleší se
mezi lítou neslitovností nesmyslných věcí
a smyslnými opicemi vztekajícími se
na rouravých schodech
výtahem táhnou protrhané mraky
cinkle klíč před sklíčkem sklíčené líce cukne
skřípá skříň za dveřmi
bláto na botách bublá podlahou
Tak tady čekám a strachem sychrám
kdy se objevíš
tikající kuchyň chtivě hrabe rafičkami
narafičeně číhá
než se vyhrabeš ze špinavého nádobí
a zakrákáš ze sporáku
než zas začnu broukovi trhat nožičky
než se stanu dvěma postavami u jezera
rozprávějícími o smrti
dýmem třesu prsty
a plíce v dehtu vrstvy
stopami nohou utuhnou
jak kdosi ve mně kráčí
lihem se po těle
tetele
a z jámy na stěnu stočí
má jáma jámy oči:
Ach ach ach
jdou hodiny po rukách
tikotem tikot změněn v prach
jdou ptáci měkkozobí
jdou podlomeně se sobectvím sobi
jdou vyslovení osli
do jámy osli skleslí
vtom kosti ohnou železa
had noří se hned do hada
ze strojku chvění vylézá
a mně se hrne na záda
Tak tu čekám
a ten Druhý u jezera
mi zatím vypráví:
To jsem ti šel včera domů a u metra Strašidelnická u lavičky vlhce ležela paruka Ještě si vší silou držela tvar své bývalé lebky Oslovil jsem ji něžně: Paručko A ona na svých panožkách se nesměle přišourala Pohladil jsem ji a tak se ke mně oddaně přidala takže teď to vypadá kamkoli se hnu jako bych venčil malého zmoklého psíka
A zatímco ten Druhý
cévou a hnusem třese se
čekám tě
a je mi pozdě po lese
že nepřijdeš ke břehu k hladině
zajatá
zajetá zdmi jako autem
a jak tě tu čekám
jen lichá a levá úleva
se vylévá
že slovo k slovu přileze
hra při níž poražený
vyřízne srdce z vítěze
ALE TŘEBA JE TO JINAK:
Třeba je pozdní večer
křídlaté loďky oblohu zaoblují
a jejich železná pírka září
bledým měsícem
strom spouští dlaně a vlasy
a vlna vřele vře a uzavře
své tvory-strupy do tváře
