Topografie / Recenze /
Jakub Chrobák, Tvar, 15/2001
A nikdo mu ani písničku nepřidá
(...) Je tedy tato sbírka především hledáním kvalit konkrétního místa, hledáním vlastních kořenů. V básni Místo dalekého rozhledu tuto jednotu s minulým její aktér nenachází, a proto je jeho konec jedním z nejzoufalejších výkřiků této sbírky: " A nikdo mu/ ani písničku/ nepřidá." Básnický subjekt sám ale tuto jednotu nakonec přece nachází: "Moje kroky/ a kroky předků/ se prostoupily/ Na zádech anděl/ tahá z bryndy/ jinou štátuji." Co na tom, že tato cesta byla nepotřebná, co na tom, že škeble na břehu uhnívají a subjekt bude "až pak". Tato cesta je kouzelnou ukázkou toho, že česká poezie má stále ještě dost místa a způsobů nového a stále zraňujícího hledačství.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz