Ztřeštěnosti smutku / Recenze /

Milan Schindler, Tvar, 3/1998, s. 21

Smutek z vykořeněnosti

(...) Přestože se cyklus jedenácti povídek neodehrává výhradně v exilu a jejich časoprostorové souřadnice se pohybují v rozmezí 50. až 90. let na území českém, německém a francouzském, přísluší jim všem určitá "ztracenecká" atmosféra řady próz motivovaných emigrací. Skrze několik vypravěčů a ich-formu předkládá autor, čerpající hojně také z pestré autobiografie, příběhy, v nichž i retrospektivně je podklad tohoto pocitu již přítomen a není tedy dán jen samotným pobytem hrdiny za hranicemi. Duchovní analogie lze hledat například u Jiřího Drašnara (Desperádos informačního věku), Ivy Pekárkové (zejm. Kulatý svět) či zvláště Vlastimila Třešňáka, k němuž má Charoust blízko i výběrem a stavbou řady situací a plynulým poetickým jazykem. S Lubomírem Martínkem je pak spřízněn především sice méně zásadním, ale podobně nespoutaným osobním nomádstvím.
(...) Charoustovy rukopisy z doby, kdy u nás marně obesílal redakce, zetlely v jednom českém sklepě. "Dobře jim tak!," píše dnes jejich autor. Mne těší, že Ztřeštěnosti smutku už ve sklepě shnít nemusely.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage