Ukázka z knihy
Zpívající lovci slonů(Barongové, jihovýchodní Afrika)
Slyšíte obry? Vydávají se na cestu.
Všichni obři jdou pít.
Honem za nimi! Jdou k vodě houštinami. Ohó!
Ryčí, dupou, lámou keře. Ohó!
V houštině rodí obryně a její nářek přivolává muže.
Ohó! Její nářek přivolává muže! Ohó!
Kolem nás běží obr s velkýma ušima.
Ohó! Ten s velkýma ušima utíkal tudy a tam!
Sabina (III)
Sabina byl často viděn, jak jde kolem hospody U Vítků. Jednou stoupal k Pohořelci, jindy odtud sestupoval, do hospody U Vítků však nikdy nevkročil. A snad k ní ani nepohlédl - jako by o ní nevěděl. A přitom, zvláště za teplých dnů, kdy její okna zela dokořán, nebylo možno nevědět. Proto se časem v Praze objevila pověst, že se Sabina bojí, aby mu U Vítků nenalili otráveného piva.
A pana Vítka si mnozí Pražané začali považovat jako vynikajícího vlastence.
Proslýchá se
Proslýchá se,
že skutečný život
začne až pak,
ale jisté to není
Co však je jisté
Jistá je jen smrt
se zpěvy a tanci,
se soplem u nosu
Hodiny na věži
tlučou jak pendlovky
ve svátečním pokoji
