Nakladatelství Petrov

Luboš Mareček, MF DNES, Jižní Morava - Kultura, 13.3.2002, s.D/4

Nová antologie budí i rozpaky

Stančík ve stovce nejlepších českých básníků namíchal koktejl velikánů i začátečníků

Nová antologie Ryby katedrál nenechá mnohé odborníky chladné. Knihu pro brněnské nakladatelství Petrov připravil Odillo Stradický ze Strdic. Představuje v ní stovku tuzemských básníků, kteří podle pořadatele svazku, civilním jménem Petra Stančíka, „nejvíce ovlivnili vývoj české poezie“ v minulém století.

Stradický do svérázného výboru vedle sebe postavil zavedené literární velikány, písničkáře či úplné začátečníky.
Neopomněl přidat vlastní osobu i heslo nakladatele Martina Pluháčka publikujícího pod jménem Martin Reiner. Každého ze zastoupených představil strukturovaným životopisem, soupisem díla a trojicí autorských textů.
Místo na Stradického literárním Pantheonu tak našel Holan vedle Kryla, Nezval vedle lídra skupiny Buty Radka Pastrňáka, Seifert či Skácel tu stojí po boku mladých autorů, kteří namnoze ani nevydali sbírku.
„Jde o příklad editorské svévole, která je bez názoru. Stančík vybral okruh autorů kolem nakladatelství Petrov. Velicí básnici tady působí jako povinná stafá ž začínajícím,“ soudí o více než pětisetstránkové publikaci literární kritik Jiří Trávníček. Sebestředné zařazení Stančíkova hesla na seznam nejlepších Trávníček označil jako naprostou necudnost a narcistní gesto.
Stančík v literárních kruzích proslul jako kontroverzní osoba s nekonvečním přístupem k literatuře. „Výběr byl ryze subjektivní. Nešlo o úzký čítankový proud, ale o všechny možné tóny a barvy,“ komentuje Stančík. Poukaz na spekulativní předjímání nepotvrzených kvalit začínajících a neznámých básníků, jako je třeba Ondřej Slabý, Martin David či Markéta Horáková, vidí editor jasně: „Neměli ještě čas, ale já v ně věřím.“ Na otázku, jak se třeba Pastrňákovy písňové texty zapsaly do dějin české poezie, argumentuje, že jde o znamenité básně, které zná zpaměti tisíckrát více lidí než třeba slovutného Halase.
Brněnský básník Zeno Kaprál, který Stančíkovi za vřazení do spisku stál, smířlivě tvrdí, že v antologiích se vždy na někoho dostane a na jiného ne. „Chybí mi zde ale závažná jména, jako třeba Zdeněk Rotrekl či Ivan Jelínek,“ dodal posléze.
Proč si Stančík mezi napěchovaný seznam stovky nejzajímavějších prosadil také heslo vlastní a heslo nakladatele? „Martina Pluháčka podobně jako sebe považuju za kvalitního básníka. Může to být chápáno i jako projev pýchy, ale je to názor, za kterým si stojím. O svém zastoupení se Pluháček dozvěděl, až když jsem mu zanesl rukopis,“ doplňuje Stančík ke knize, nad kterou strávil čtyři roky.
V jiné perspektivě se na publikaci, za kterou zájemce zaplatí pět set padesát korun, dívá básník a redaktor literárního časopisu Host Martin Stöhr. „Že pořadatel antologie vydává svoji naprostou ztrátu soudnosti za nonkonformní pohled na literaturu, je mi v podstatě jedno. Není mi však lhostejné, že nakladatel Pluháček předstírá, že neví, co to je 'klamání spotřebitele'. Doposud jsem si jeho vydavatelských aktivit - zvlášť na poli poezie - mohl vážit.“
Nakladatelství Petrov se hodlá antologiím věnovat i nadále. Před časem vydalo pozoruhodný výběr zapomenutých a opovrhovaných básníků z let 1850 - 1940. „Osm set kusů knihy Ivana Wernische zmizelo a připravili jsme dotisk. Stejný autor sestaví antologii nové poezie devadesátých let,“ uvedl Martin Pluháček. Dodává, že trojice antologií je spíše náhoda než vydavatelská politika. Stančíkovu autorskou knihu vidí jako alternativu akademickým slovníkům. „Nejde přece o žebříček a nějaká umístění,“ komentuje Pluháček svou účast mezi plejádou nejlepších.

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz