Ryby katedrál / Recenze /

Radim Kopáč, MF DNES, 13.3.2002, s.C/8

Podivné ryby v katedrálách poezie

Nemalé ambice vykazuje kniha Ryby katedrál nesoucí podtitul Antologie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sestavil ji básník a prozaik Petr Stančík vulgo Odillo Stradický ze Strdic (1968). Výbor z děl rovné stovky básníků počínaje modernisty a konče žhavou současností je prvním svého druhu a chce se stát "nepostradatelným především pro učitele a studenty češtiny středních i vysokých škol" - jak píše editor na záložce titulu, od něhož si mnohé slibuje i jeho nakladatel Martin Pluháček, který objemný svazek vydal ve svém Petrovu.
Antologie má slibně nakročeno: je přehledně uspořádaná (medailon s fotografií autora plus ukázky z tvorby), netrpí pragocentrismem, místo se vedle "zasloužilých" tvůrců našlo i pro básníky mimo hlavní proud (několik "zapomenutých", insitní, tedy naivističtí autoři), ke slovu se dostali také písničkáři. Jenže i přes tyto klady má Stančíkův výbor k reprezentativnosti pořádně daleko! A to minimálně ve třech ohledech.

Primo: Díry v nebi

Antologie je v řadě míst až ostudně děravá. Editor zcela opomíjí básníky první vlny českého surrealismu (Jindřich Štyrský, surrealistické verše Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla), ignoruje básnický experiment 60. let (Josef Hiršal, Václav Havel, Ladislav Novák, Václav Burda ad.) a rovněž zcela vypouští oficiální prorežimní veršotepce z 50.-80. let minulého století. Vždyť "traktorové časťušky" Pavla Kohouta anebo zapálená stranická lyrika Milana Kundery zahýbaly českou poezií až běda! Místo nich v knize najdeme čtrnáct stránek, které Stančík věnoval své osobě a své poezii, ale i profily a ukázky z tvorby sotva dvacetiletých a rozhodně nevyzrálých autorů, kteří teprve nedávno debutovali nebo dosud ani nevydali knihu (Markéta Horáková, Ondřej Slabý). Anebo básníky možná již vyzrálé, ale k uzoufání průměrné či ještě horší: Martin David, Petr Chvojka, Robert Janda, Ewald Murrer, Vít Slíva a další.
Navíc: Ryby katedrál jsou antologií povýtce maskulinní. Nebo snad z žen české poezie 20. století skutečně stojí za řeč jenom Věra Linhartová, Ludmila Macešková a mladičká Markéta Horáková? Kde jsou Jana Krejcarová, Vladimíra Čerepková, Viola Fischerová, Bohumila Grögerová a z mladších Pavla Šuranská, Věra Rosí či Kateřina Rudčenková?

Secundo: Nesplněný slib

V Poznámce editora dohledáme, že Stančík "od každého autora vybral tři básně (...), aby vytýčily střed a nejkrajnější polohy jeho díla". O pár řádek dál si editor dokonce pochvaluje, kterak se mu toto kritérium podařilo naplnit.
Jenže kupříkladu u zmíněného Biebla čteme tři básně z rozmezí let 1925-1931, které nese stejná poetistická vlna a z nichž se nedozvíme, že Biebl začínal pod Wolkerovým vlivem s proletářskou poezií ani že končil jako pěvec stalinistických ód. Podobně jsou na tom Nezval i třeba Karel Šiktanc anebo Egon Bondy, o jehož surrealistických počátcích, následném totálním realismu či filozoficky laděné poezii z konce 50. a ze 60. let Stančík zřejmě netuší zhola nic.

Tercio: Velký mimoň

Ostatně fatální neznalosti kontextu editor prokazuje především v jednotlivých autorských medailonech. Takových nesmyslů a faktických chyb bychom v knize, která aspiruje na vysokoškolskou rukověť, věru nečekali! Kupříkladu Jiří Kolář podle Stančíka stále žije v Paříži, ačkoliv se již před třemi roky vrátil do Česka, u Jiřího H. Krchovského editor nezaregistroval vydání souborného autorova díla Básně před čtyřmi roky (to platí i pro desítky dalších), životopis Ivana Martina Jirouse končí z neznámých důvodů rokem 1978, Bondy prý v roce 1992 "přestal psát literaturu a věnoval se nadále výhradně filosofii" - knihy Severin (1996), Cybercomics (1997), Agónie. Epizóda '96 (1997), Týden v tichém městě (1998) ad. tedy zřejmě napsal někdo jiný.
A dál: Jáchym Topol údajně dodnes "píše texty pro rockovou skupinu Národní třída", která se rozpadla před šestnácti lety, Vítězslav Nezval prý v roce 1934 "v Praze založil českou surrealistickou skupinu (spolu s J. Štyrským a Toyen)" - ve skutečnosti šlo o Skupinu surrealistů v ČSR a zakládajících členů bylo jedenáct, atd., atd.
Ryby katedrál se staly pro Petra Stančíka příliš velkým soustem. Nejsou sice v jádru knihou špatnou, podobných antologií bezpochyby je třeba, nicméně jsou knihou po všech stránkách nedotaženou. To je velká výzva pro další editory!


Formátuj pro tisk
Návrat na homepage