Irena Přibylová, MF Dnes, 28.12.1998, př.3
Krotitelce snů by slušelo jiné médiumPříběh čtyřicetileté podváděné ženy se dvěma dětmi, která bydlí na sídlišti, je tak běžný, že jej autorka knížečky Krotitelka snů musela něčím ozvláštnit. Simoně Monyové vydalo její prózu brněnské nakladatelství Petrov. Co do obsahu, z hrdinky se stává spisovatelka a milenka. Místo šťastného konce ji však na cestě vzhůru čeká, na posledních stránkách knížky, zhoubná nemoc.
Monyová zvolila k tématu humoristický, lehce ironický přístup. Hrdinka shazuje svoje průšvihy faktickým komentářem i vnitřním monologem (v knize je odlišen kurzivou). Do textu je vložen "text o textu", humoristická povídka, kterou hrdince otiskne jeden časopis. Čeština je neutrální, často přechází do klišé, jaké známe z dětských seriálů či humoristických románů čtyřicátých let. Děj je nesen dialogy a odstavci, jejichž délka je ve většině případů jeden či dva řádky. Autorka má výrazný pozorovací talent. Řada situací může připadat čtenáři jako déja vu, dříve viděné. Ano, to jsem zažil, přesně tak to je. Čeho se může čtenář v takovém díle zachytit? Situační humor, jenž nechybí téměř na žádné stránce, má své propady i výšiny. Originalitu a hloubku má opakující se motiv dementní matky, o niž se hrdinka stará. Příběh zabydlený dále dětmi, redaktory, švagrem, sestrou, lékaři a manželem žádné hlubší téma neunese. Pokoušet se v závěru románu o přechod z humoristické do krásné literatury je už trochu násilné. Brněnská autorka Simona Monyová (nar. 1967) vydala v posledních dvou letech novelu a dva další romány a po Krotitelce snů již pracuje na dalším příběhu. Nakladatelství Petrov v ní vidí "Viewegha v sukních". Nemohla by však Monyová změnit médium a místo románů psát scénáře k televizním situačním komediím? Tam by její talent byl na místě bez vystavování nemístným srovnáním.
