Ukázka z knihy
Bohumilu HrabaloviTo se ti podobá
že jsi rozpíjel lidi
příběhy řečmi a pivy
— co jsem se nasmála —
To se ti podobá
že jsi měl hlad
se všemi kočkami
v lese
To se ti podobá
že jsi smrti
číhající a zkřehlé
dal podobu holubů
nadrobil bábovku
a hodil sebe
To se ti podobá
Ale i matky
líbají dospělí krásní synové
jen na čelo na tváře
a sotva na rty
Aby si vedle nich
přitiskli k ústům mobily
a náhle mluvili
naléhavě a něžně
Jiřímu Kolářovi
Nakonec
bude slunce už jenom na jiné straně
ulice věčně letní nedělní
chodci se vracejí od vody
a my
jako bychom vždycky bydleli
jen v pokoji s očima do zdi
budeme snít na postelích
o tom jak snadno
dojdeme ke dveřím
Ale to co hledáme po celý život
čeho se marně domáháme
v slzách křikem i něhou
nenalezneme u živých
Až když nám umřou
a osud zmizí v hlíně
se jednou v dušičkovém dešti
přiblížíme
Sobě v nich
