Šumná města / Co v knize nenajdete: /
Text ing.arch. Igora Dřevíkovského, přednesený u příležitosti předání Výroční ceny časopisu Architekt 2001 autorům televizního cyklu Šumná města
Davidovi Laudatio
To nejlepší, co mohl člověk pro sebe stvořit, je město.
Je jeho příbytkem, slavnostním pláštěm i ochranným štítem.
Město je místem zrození, života i místem zániku ostatků člověka po jeho úmrtí.
Časopis Architekt letos vybral pro svou výroční Cenu laureáta, který město neobvyklým a přitažlivým způsobem zobrazuje.
Ve své práci představuje město jako propletenec osudů lidských i obecných.
Vyvolává vzpomínky na život domů a ulic.
Odkrývá výhledy na hladiny potoků a řek. Spleť citů a odkazů, předivo vzpomínek a hmotných dokladů dějů.
Zobrazuje město jako místa radosti, pýchy i zahanbení, jako místa rozumem otesaná i navždy nepochopitelná.
Odkrývá pavučinu časových vrstev utkanou ze vzrušujících vláken minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Nalézá tajemství, které nikdy plně neodhalí svou pravou tvář.
Časopis Architekt oceňuje laureáta, jenž pod dohledem vědecky důkladné múzy Kalliopé sestavil látku, kterou nasbíral s pomocí její sestry znalkyně historie Kleió.
Časopis Architekt si považuje důkladnosti, s jakou se mu podařilo obrátit zájem širokého publika k architektuře.
Oceňuje, že se nezastavil na konci práce badatelské, nýbrž se nechal dále inspirovat múzami, roztančenou Terpsichoré a rozvernou Thalií, které jsou vždy přítomny ve městech tam, kde se něco děje.
Pro svůj záměr nepředstavil architekturu domů a interiérů jako dobrý tvarový materiál pro roztančené kamerové závratě a průlety, či co pozadí nezáživné přednášky úctyhodného znalce.
Záměrně ji zobrazil jako zajímavý objekt a kulisu poněkud legračního života, který architektura vskutku může rámovat.
Smutné chvíle pro architekturu, smutné zvláště v časech chudých, jimž předcházely časy mizerné, snad mizí v naději, jíž vzbudil kobrtavý, populární hrdina prapodivným a pozornost vzbuzujícím tancem procházející architektonickými skvosty.
Populární hrdina šmírácky básnivě předvádějící kvalitu a cenu architektur v dobách, kdy je každá klika tolik, tolik drahá a nahradí ji vždy něco o mnoho levnějšího.
Hrdina dneška je populární.
Jeho plášť nezdobí královský purpur a korunu perla v nebezpečí života vyrvaná mořské hlubině.
Zdobí se blyštivým šatem a perly nakupuje nejspíše v Jablonci. Olomoucké tvarůžky zapíjí náchodským pivem.
Jeho hlas nezní jak polnice, připomíná nejširšímu publiku jeho vlastní prachmarné touhy, bolesti a potěšení.
Pel výjimečnosti z něj setřela společně prožívaná zkušenost z hamburgerových obědů a sdíleného konfekčního oblečení.
Hrdina dneška je dnešním lidem srozumitelný.
Časopis Architekt je rád, že takového hrdinu získal na svou stranu, po létech, kdy v očích velké většiny našeho národa kvalita architektury chřadla co elitářská nadbytečnost.
Časopis Architekt je rád, že populární hrdina pomůže obhájit bohatství, pro život v krásné a kvalitní architektuře ukryté.
