Dora Kaprálová, MF Dnes, 17.4.2002, s.4
Stárnoucí lyrik Jiří Dynka mezi kremací, skartací a souložíV Praze žijící básník a rodák z Luhačovic Jiří Dynka hnízdí v české lyrice již od konce osmdesátých let, kdy jeho první básnickou sbírku Minimální okolí mrazicího boxu zinscenoval v ochotnickém kroužku režisér J. A. Pitínský.
Knižně vyšel Dynkův debut před pěti lety v nakladatelství Větrné mlýny, o rok později publikoval básník v nakladatelství Petrov sbírku wrong, v loňském roce pak liliový lenkový (Klokočí). Sussex Superstar je tedy již čtvrtou knihou pozoruhodného lyrika, jehož poezie by se s jis tou nadsázkou dala přirovnat k efektu kopnutí, způsobenému elektrickým zkratem.
Dynkova poezie je skutečně podivná. Od experimentálních remixů s neopoetickými výmysly prvních dvou sbírek se Dynka přes čichově smyslnou sbírku liliový lenkový „propsal“ až k veršům Sussex Superstar, ve kterých snad nejkonkrétněji pojmenovává svůj životní prostor přeplněný erupcí slovních výstřelů a mámivě strnulých gest.
Čtenář Dynkovy poslední sbírky, rozdělené do tří tematických cyklů, nahlíží kukátkem poeziechtivého voyera na soukromou, veskrze cudnou básníkovu peep show. Přestože jsou všechny Dynkovy knihy prostoupené mocným vlivem Érosu, domnívám se, že zmíněná cudnost básníkova sebeodhalování pramení v souvislosti s poslední sbírkou Sussex Superstar z výrazně milostného nakročení veršů. Například v básni Portrét Dynka maximální okleštěností výrazu míří k suše anekdotické, celkem banální pointě: Nemiluji/ láska mi neproměnila tvář/ v labutě lícní/ žulového zrcadla/ Milovat abnormálně/ nejenom souložit. V následující básni Ve stresu - v zahradě však téma idylické milostnosti, kterému se zároveň permanentně vysmívá, již posunuje do hypertrofované poetiky čínských mistrů: Já jsem chtěl být zabit/ poupětem pivoňky.
A právě v nečekaných zvratech mezi brutální lyrikou a směšně dojemnou zjitřelostí šťavnatých slov, ve slovním a významovém rozpětí afektované strohosti se skrývá působivost Dynkových veršů. Sbírkou Sussex Superstar navíc prosvítá básníkova obscedantní posedlost po barvách a vůních lesních plodů, opět se zde setkáváme s ostružiním, jahodím, citrusy, v básni Pinkie a Dinky zase s rytmem expresivně kusých dialogů. Na rozdíl od předchozích sbírek však Dynka výrazně ustupuje od častých experimentálních remixů a intenzivněji se soustředí na ohmatávání prostoru. V básních Praha jde přitom o oslavu geografického prostoru, v básních z třetí části sbírky Nahá o básnivě precizní opěvování vnitřností ženského organismu.
A ještě jedno novum sbírka přináší: nekrofilní motivy spojené s vytříbenou erotičností obrazů. Haptickou smyslnost Dynka spojuje s neživou hmotou (básně Der traum sen, Kremace), lásku s přísnou logikou chemie (Sussex Superstar), jež ovládá každý lidský organismus.
Do české poezie se prostřednictvím Jiřího Dynky neomylně vkrádá pozoruhodný úkaz - směsice slovních drobtů z digitální éry současnosti a hravě ironické symbolistní ozvuky minulosti. Dynka nadto mezi řádky své poslední sbírky čtenáře didakticky napomíná, že život člověka je jen pomíjivým krystalkem ohraničeným kremací, skartací a souloží. Činí tak s nekrofilní něhou stárnoucího lyrika.
