Báječná léta s Klausem / Rozhovory /

Jana Ciglerová, Lidové noviny, Neděle, 4.5.2002, s.20, 25

Objevily se snahy román zastavit

MICHAL VIEWEGH přiznává, že poté, co ho kvůli nové knize kontaktovaly bezpečnostní složky, prožil pár týdnů ve strachu

Nejprodávanější český spisovatel Michal Viewegh (40) vydává už jedenáctou knížku. Její název - Báječná léta s Klausem - naznačuje, že jde o volné pokračování Báječných let pod psa. V rozhovoru pro LN Viewegh prozrazuje, že vydání jeho nové knihy předcházela varování z vysoce postavených bezpečnostních kruhů.

LN: Jste se svým novým románem spokojený?
Při psaní, a dokonce ještě i při korekturách jsem se nad některými pasážemi dobře bavil - tomu se člověk prostě neubrání, že se mu líbí vlastní věci. Ale celkový dojem si udělat nedokážu. V tomto nejistém období, kdy nevím, co jsem to vlastně napsal a co pouštím do světa, mi tradičně hodně pomáhají veřejná čtení.

LN: Kolik jich před vydáním knížky absolvujete?
Už jich mám za sebou pět a čeká mě ještě asi patnáct. Jezdím s tím prakticky po celé republice.

LN: Máte čtení i na středních školách. Tam je ale zakázána jakákoliv předvolební agitace a vaše kniha může být zvlášť v pasážích týkajících se Klause za politickou považovaná.
To vím, sám podobné agitace odsuzuju. Středoškolákům - většinou na gymnáziích - z románu o Klausovi zásadně nečtu. Místo toho jim předčítám svou dosud nepublikovanou ˝softerotickou˝ povídku Sauna. Myslím, že jsou radši.

LN: Přimějí vás reakce lidí na čteních k zásahům do knihy?
To ne. I kdyby šlo do textu zasáhnout - což většinou už stejně nejde - nemůžu mít přece tak malé autorské sebevědomí, abych kvůli nahodilému úsudku toho či onoho čtenáře přepisoval své knihy. Rukopis po mně ale čtou dva lidi, jejichž úsudku věřím: nakladatel Martin Pluháček a redaktor knihy Miloš Voráč. Na jejich připomínky většinou dám.

LN: Prožíváte při tom něco jako autorský ostych?
Není to ostych. Spíš nervózně zvědavé očekávání. LN: Víte, jakou máte čtenost románů?
Přesně to nevím. Říká se, že koupenou knihu v průměru přečtou tak dva, tři lidé. Plus je třeba připočítat čtenáře v knihovnách, kterých je s rostoucí cenou knih stále více. Dokonce mi knihovnice říkají, že na mé romány jsou celý rok vypsané rezervace. To se samozřejmě příjemně poslouchá.

LN: Při průměrném prodaném nákladu vašich knih je to zhruba dvě stě tisíc lidí dohromady. To je víc než tři procenta volebních hlasů, které byste mohl ˝protiklausovsky˝ naladit.
Takhle jsem o tom ještě neuvažoval. No ale ano, doufám, že nějaké to nepatrné procento nerozhodnutých či pochybujících voličů by nový román snad ovlivnit mohl.

LN: Tři procenta mohou v dnešních poměrně vyrovnaných statistických průzkumech sehrát rozhodující roli. To musí být Klausovi minimálně nepříjemné, nemyslíte?
To doufám. Kdyby ne, bral bych to jako uměleckou prohru.

LN: Nedal vám to nikdo kolem Klause najevo?
Mělo to určitý vývoj: nejdřív mi Klaus vzkazoval přes média, že bych měl nejprve vstoupit do politiky a teprve potom dělat politickou agitaci. To je přesně v duchu jeho argumentace, že občané vyjadřující na náměstích svůj názor jsou křiklouni a že by si měli - aby měli vůbec právo něco říct - založit vlastní stranu a bojovat ˝férovými˝ politickými prostředky. Tak jak to ˝férově˝ dělá on sám.

LN: Mluvil jste o vývoji reakcí na předem ohlášený román. Stupňovaly se nějak?
Později jsem měl dva tři signály, že odéesce ležím v žaludku a že si prý na jakémsi grémiu o mně povídali. Nad tím jsem mávl rukou. Jenže nedávno jsem absolvoval schůzku, kde mě jistí lidé upozornili, že se údajně objevily snahy, aby můj román nevyšel.

LN: Kdo byli ti lidé?
Nechci jim zadělat na problém, koneckonců se mi snaží pomoct nebo to alespoň tvrdí a já jim to věřím. Řeknu jen to, že jsou to lidé, jejichž postavení a informovanost jsou toho druhu, že onu schůzku bohužel nemůžu brát na lehkou váhu.

LN: Co vám přesně říkali?
Ptali se mě, jestli jsem se v poslední době setkal s nějakou provokací, jestli jsem si nevšiml, že mě někdo sleduje, a abych se pořádně zamykal. Připadal jsem si jako ve filmu. Nevěřil jsem, že by něco takového bylo u nás možné. Usvědčil jsem sám sebe z naivity.

LN: Přišli s něčím konkrétním, nebo vás chtěli jen vystrašit?
Nabídli mi možnost dočasné ochrany. Já jsem se jich přímo zeptal, o čem to proboha mluví - jestli je ve hře nějaká sicilská varianta, tj. jestli mluvíme o fyzické likvidaci politických odpůrců (smích). Říkali: ˝Víte, oni nepracují s fyzickým násilím, spíš se zabývají psychologickým terorem a zastrašováním.˝ A pak vyjmenovávali kauzy lidí, kteří se v takovém nátlaku ocitli a kteří své snahy o různé politické a ekonomické posty nakonec opravdu vzdali.

LN: A nebál jste se potom?
Na pár dní jsem se po téhle konspirativní schůzce proměnil v exemplárního paranoika: rozhlížel jsem se kolem sebe, o některých věcech nechtěl mluvit do telefonu, sledoval, jestli mi před domem opravdu nepostává auto. Potom se tahle obezřetnost začala měnit ve vztek. Kde to hergot žijeme, říkal jsem si, copak je v Čechách roku 2002 vážně možné, aby někoho kvůli románu kontaktovali lidé z bezpečnostní ch složek? A dávali mu telefonické kontakty pro případ, že by se něco skutečně stalo? Proto jsem se taky rozhodl, že to v tomhle rozhovoru všechno řeknu.

LN: Změnilo to váš pohled na politiku?
Změnilo. Řeknu to takhle: nedávno jsem četl v novinách, že David Rath řekl o Klausovi, že je to nebezpečný politik jihoamerického střihu. Ještě před čtrnácti dny bych si myslel, že je to přehnaná formulace pronesená v afektu. Dneska si nejsem jistý.

LN: Nezdá se vám divné, že by spisovatel byl pro někoho tak strašně moc důležitý?
No právě, já jsem přece obyčejný pěšák. Je mi taky úplně jasné, že fůra lidí si řekne, že to uměle dramatizuju. Jenomže co si o tom mám proboha myslet? Já jsem si to totiž s tou schůzkou nevymyslel - přísahám na zdraví všech svých blízkých! Ať ta druhá strana, ať už je to kdokoliv, stejným způsobem odpřísáhne, že nemají o ničem nejmenším tušení.

LN: Šlo by vůbec zastavit vydání vaší knížky?
Ne. Kniha je vytištěná, její výroba zaplacená, distributor na ni čeká, na všechno jsou dávno podepsané smlouvy. I kdybych nakrásně vyměkl a řekl si, že stahuju vydání románu, protože si nechci v životě přidělávat problémy, tak to prostě technicky nejde.

LN: Nebojíte se ani, že na vás vytáhnou něco z vaší minulosti?
Myslíte nějakou špínu? Dezinformační kampaň? Toho jsem se bál původně, před zmíněnou schůzkou právě na ní mi bylo vysvětleno, že s médii se prý v podobných případech nepracuje. Co tak strašného by na mě mohli vytáhnout? Daně platím do poslední koruny, k zhýralému životu jsem se sám mnohokrát přiznal - ostatně to, že se občas někde s kamarády přiopiju, je snad v Čechách na skutečnou diskreditaci málo. Uvidíme.

LN: Nelitujete dneska, že jste v románu o Klausovi vůbec psal?
Ne. Považuju to za svou ˝národněbuditelskou˝ povinnost. Většinu lidí totiž politika nezajímá, nečtou noviny, nesledují zprávy. O Klausově pokrytectví a demagogii se přitom můžou přesvědčit denně. Uvedu nahodilý příklad: Klaus nedávno v pořadu Naostro řekl, že sociální demokracie byla, je a bude pro ODS nepřítel číslo jedna, na přímou otázku moderátora Šímy, zda může jasně vyloučit povolební koalici s ČSSD, opakovaně neodpoví a o pouhý týden později kdesi na mítinku prohlásí, že koalice se sociálními demokraty, čili s oním nepřítelem číslo jedna, je možná. Ale neurážejme ho slovem ˝spolupráce˝, to by se pan profesor rozzlobil. 0Nebo v témže pořadu klidně prohlásí, že jeho někdejší celonárodní ˝mobilisace˝ proti levici byla jen takové ˝reklamní slůvko˝. Lyže jsou vlastně restaurace. A tak dále. Dělá z lidí voly - a oni to mnohdy ani nevnímají. Třeba ten román aspoň někomu otevře oči.

LN: Vy jste se s Klausem několikrát setkal. Měl jste možnost se s ním o tom všem bavit?
Copak je s Klausem ještě možná nějaká diskuse? Když mu 66 známých osobností napíše otevřený dopis, v němž mu položí tři věcné otázky, začne vykřikovat, že to je útok na jeho osobu a ohrožení svobody a demokracie v této zemi. To jsou zatím taky jenom ˝slůvka˝, ale představte si, kdyby měl absolutní moc a podle této své paranoidní interpretace s těmi šestašedesáti lidmi naložil.

LN: Kvůli Klausovi necháte ve své knížce dokonce zemřít dědečka.
Ale ne, on ten infarkt přežije. Románový dědeček má nemocné srdce, první infarkt dostane už během Husákova novoročního projevu v osmdesátých letech. Dědeček Josef je mimochodem jediná postava v románu, která Klause obdivuje. Vydělal na kuponové privatizaci skoro dvě stě tisíc - a domnívá se, že se tak stalo díky Klausovi. V mládí byl vyhozený z vysoké školy, musel jít fárat do dolů, a tak se značným osobním nasazením horuje proti levici a Zemana a socialisty upřímně nenávidí. Když se z novin dozví o uzavření opoziční smlouvy, dostane druhý infarkt.

LN: Je to vůbec reálné?
Když může někdo dostat infarkt při fotbalovém utkání... I pro mě, a to mám to srdce zdravé, to byl docela šok, když jsem se to dozvěděl.

LN: Osoby ve vašem románu politikou přímo žijí. I to podle vás odpovídá skutečnosti?
Nežijí ale jen politikou. A pokud jde o románového dědečka: mnozí důchodci opravdu čtou noviny a dívají se na zprávy a politické diskuse. Pro dědečka jsou politické debaty dokonce něco jako koňský dostih. Klaus je pro něj favoritem, na kterého si pokaždé vsadí a těší se, jak to všem těm ostatním herkám už brzy nandá.

LN: To by si ale stejně tak mohl vsadit třeba na Sládka, ne?
To ne. Románový dědeček je natolik inteligentní, že Sládka nevolí - ale zároveň neumí prohlédnout Klausovu demagogičnost. Dědeček by sám nebyl schopen argumenty Klausových odpůrců vyvrátit, ale to nevadí, Klaus to udělá za něj. Dědeček v románu tak trochu reprezentuje onu známou potřebu silné ruky, jakož i obecné podléhání Klausovu profesorskému charizmatu.

LN: Proč má podle vás český národ pořád potřebu silné ruky?
Na to by byl potřeba důkladný psychologicko-sociologický rozbor. Nicméně to je nadnárodní fenomén, populismus zabírá všude, podívejte se na poslední vývoj v Evropě. Podle známé Gaussovy křivky tvoří většinu každého národa intelektuální průměr a politika pracuje právě s touhle masou. Populistické větičky typu ˝Chcete do EU? A nebojíte se německých policistů?˝ bohužel zabírají. Dalším motivem, proč i inteligentní lidi volí Klause, je podle mě jakýsi politický sentiment. Mnozí lidé, kteří politiku příliš nesledují, jsou mentálně pořád na začátku devadesátých let. Mají pocit, že revoluce ještě neskončila a že ze všeho nejdůležitější je bojovat proti komunismu. Takže z pouhé setrvačnosti volí pravici.

LN: Jak románový dědeček dopadne?
Už to vypadá, že Klause zavrhne navždycky, ale během televizní krize se jako pokorný beránek vrátí do ohrádky Klausových příznivců. Nakonec mu odpustí.

LN: Nebojíte se toho, že když se takhle negativně vymezujete vůči Klausovi, ponesete pak odpovědnost za prohřešky jeho oponentů, jako třeba Koalice?
Bojím. Já dokonce říkám nahlas, že Koalici volím, a tím přijímám odpovědnost za něco, co nemůžu ovlivnit. Vyskytl se názor, že umělci, kteří takto propůjčují tvář a jméno něčemu, na co nemají nejmenší vliv, jsou prý směšní - ale to jsou od minulých voleb skoro všichni voliči. Volím prostě oponenty Klause - a jestli tuhle životně důležitou roli přestane Unie svobody hrát, jestli se po volbách s Klausem spojí, bude to v mých očích stejná zrada jako opoziční smlouva.

LN: Co pro vás bude znamenat, když Klaus ty volby vyhraje?
Zklamání. Osobní prohru. A jestli se Klaus stane prezidentem, bude to morální tragédie. Ten člověk veřejně lže celému národu do očí - a my z něj pak uděláme prezidenta?

LN: Nestáváte se takovým profesionálním kritikem poměrů?
Ale vůbec ne. Já přece napsal deset knih, které jsou prakticky apolitické. Já prostě vždycky píšu o tom, co mě upřímně zajímá, upřímně baví nebo upřímně štve: jednou je to vztah rozvedených otců k dcerám, podruhé groteskní poměry na základní škole, potřetí zase fenomén turistických zájezdů. A poslední dobou mě zkrátka ze všeho nejvíc štve politika, a zvláště pak Klaus. Nechci ale být profesionálním kritikem poměrů, nechci vstoupit do politiky. A strašně se těším, že v příštím románu, který začnu psát na podzim, už opět politika nebude.

LN: Váš další román bude o soukromém detektivovi pátrajícím kdesi v Číně?
Ano. Bude se to jmenovat Případ nevěrné milenky.

LN: Co to znamená ˝nevěrná milenka˝?
To je provokativní spojení, na kterém ovšem někteří muži neshledávají nic divného. Nárokují si věrnost už i u milenky. To, že oni sami jsou nevěrní, to je v pořádku, ale jejich milenka musí být věrná. Bude to příběh o bohatém a úspěšném muži, který si najme detektiva na něco, co by měl umět sám. Bude to zároveň metafora o tom, jak se různí tzv. hledači pravdy často spokojují s těmi nejbanálnějšími vysvětleními.

LN: Váš román Účastníci zájezdu bude natáčet Česká televize jako seriál. Původně ho měl režírovat Jan Hřebejk, pak Alice Nellis, ale i z té sešlo. Už máte jasno v tom, kdo se ho nakonec ujme?
Igor Chaun. Honza Hřebejk nakonec přiznal, že jeho zajímá pouze celovečerní film. Pro Alici Nellis byly prý zase některé scény příliš otevřeně erotické - jako třeba když lidé na pláži přistihnou masturbujícího potápěče.

LN: Budete se v létě ženit. Prý proto, abyste se mediálně zviditelnil.
To jsem také slyšel. Ano. Svatba v létě, uprostřed okurkové sezony, kdy novináři nemají o čem psát, to je další geniální marketingový tah. Jenom pitomec by se ženil jindy.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage