Ryby katedrál / Recenze /

Ondřej Bezr, Rock a pop 5/2002, s.93

Ryby katedrál – Antologie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Knihy tohoto typu obvykle sestavují celé týmy univerzitních docentů, zvláště je-li hlavním objektem zájmu téma komplikované, rozsáhlé a značně nepřehledné. Úkolu uspořádat úctyhodný pětiapůlsetstránkový výbor z toho v (nejen) české literatuře nejméně jednoznačného se ovšem tentokrát zhostil jediný člověk, navíc nikoli vědec, nýbrž literát Odillo Stradický ze Strdic. Mohl si to dovolit. Ryby katedrál totiž nejsou a ani nemají být ´oficiální antologií´, nebo snad dokonce středoškolskou učebnicí (tu však může svým způsobem dobře suplovat velmi přehledně a čtivě uspořádaný doprovodný informační aparát). Jedná se o ryze editorův pohled na scénu, jíž je sám součástí (bez rozpaků zařadil do výběru stovky autorů sám sebe – nic proti tomu). Z toho jistě mohou pramenit mnohá nepochopení typu ´proč zde není ten a ten´ (z těch nejznámějších jmen české poesie můžeme jmenovat třeba S.K. Neumanna, osobnost lidsky a umělecky jistě velmi diskutabilní, v ´oficiální antologii´ však jistě nepominutelnou) a ´zabírá mu místo´ třeba autor, známý jen ze samizdatu či jedné, dvou sbírek (takových je zde celá řada a jejich zařazení naopak kvituji z ´osvětových´ důvodů s povděkem).
Lze si ostatně posloužit i příklady, blízkými záběru R&P. Stradický totiž zařadil mezi sto nejdůležitějších básníků minulého století zcela správně i několik autorů písňových textů. Kromě nezpochybnitelných gigantů Jiřího Suchého či Karla Kryla editor zařadil např. Oldřicha Janotu (na kterého by si jistě tým akademiků těžko vzpomněl) nebo Radka Pastrňáka.
Právě přítomnost posledně jmenovaného je ilustrací ryze osobního Stradického výběru, neboť Pastrňákovo Mám jednu ruku dlouhou, jakkoli je to pěkná písnička, je podle mého dost odvážné zařadit do antologie, ve které chybí třeba Třešňák nebo Merta. Jenomže já Ryby katedrál nesestavoval a mohu Stradického výběr buď ctít a objevit si pro sebe mnoho neznámého (jako člověk, který ani ve snu neaspiruje na označení ´literární kritik´ si to mohu dovolit říct – jaká svoboda!), nebo knihu odložit. Volím první variantu.

 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz