Sussex Superstar / Fotogalerie /

Autorské čtení (úvodní slovo Radima Kopáče plus fotografie)

V úterý 5.3.2002 se v poetické kavárně Obratník (Jindřicha Plachty 28, Praha - Smíchov) konala autorská čtení pánů Jiřího Dynky a Víta Kremličky. Večer uvedl literární kritik Radim Kopáč.
Ukázky ze sbírky Sussex Superstar přečetl herec Michal Zavadil, Vít Kremlička četl ze své knihy Prozatím.

Úvodní slovo Radima Kopáče :

Dámy a pánové, dobrý večer,

dovolte, abych několika slovy uvedl nové básnické knížky pánů Jiřího Dynky – Sussex Superstar – a Víta Kremličky – Prozatím. Oba tituly sice brněnský Petrov vydal takřka hned po sobě, tím však jakákoliv podobnost mezi autory končí. Povšimněte si prosím kupříkladu tloušťky obou knížek: zatímco Dynkova má šedesát stran, ta Kremličkova je bez mála čtyřikrát tlustší. A to není všechno: na fotografii na záložce k nám Kremlička promlouvá čelem, zatímco Dynka zády. Z toho bychom mohli usoudit, že básník Dynka se zahleděl do minulosti – a do jisté míry to je pravda: formální vytříbenost jeho veršů, touha po absolutní čistotě básnické promluvy, po dokonalém rytmu a zvuku slov nejspíše konvenuje s básnickou filosofií minulých staletí, než s věkem avantgardy, moderny či dokonce postmoderny. Ale nemylme se! Dynka je zároveň básníkem obráceným kupředu, do současnosti a ještě spíše budoucnosti. Nejenom, že jednu ze svých předchozích knížek dedikoval svému počítači MacIntosh a jeho verše mnohdy připomínají jakousi originální kybernetickou novořeč, on je přímo uchvácen ikonami současné populární kultury, které ve svých básních s nadšením remixuje. Jak sám říká: „INFOrmace, které mě rozkmitávají poezií a pnutím ji psát, mohou být v reklamách na kapesníčky, v latinsko-českém slovníku, v Základech filosofie práva nebo ve sborníku Liberální ekonomie, stejně jako jsou ve Waltu Disneyovi, panenkách Barbie, v kvantové fyzice nebo v Rielkovi či Antoonu Coolenovi.“ Ale ponechejme stranou prvotní inspiraci a soustřeďme se na výsledek, který mnozí z vás nyní držíte v rukou anebo za chvíli uslyšíte živě. Budiž v této souvislosti řečeno, že poezie Jiřího Dynky je v nynější knize především poezií milostnou, a to mnohem intenzivněji a vroucněji milostnou než ve všech jeho knihách předchozích. Kráčí tu o konfesí dychtivého a senzitivního chasníka, který touží „milovat abnormálně / nejenom souložit“ a pro nějž není poetičtějšího okamžiku než „být zabit poupětem pivoňky“.
To verše a drobné prózy Víta Kremličky přicházejí zcela z jiných básnických končin. Ačkoliv už před drahnými osmnácti roky Kremlička ujišťoval v jedné ze svých ineditních knížek čtenáře, že „je si jist svou identitou“, věru není tomu tak! Nynější knížka Prozatím, kterou můžeme chápat jako syntézu vší autorovy „prozatímní“ tvorby, budiž toho nejlepším důkazem. Najdeme v ní jednak groteskní rozměr intelektuálního naivismu, který dobře známe z Kremličkovy nejranější rýmované tvorby, v básních psaných volným veršem se autor pro změnu navrací k pokorné a mírumilovné přírodní lyrice knížky Cizrna. Celková kaleidoskopičnost textů a prolínání časových i prostorových rovin zas odkazují k postmoderně „pestrým vrstvám“ Kremličkova oficiálního debutu Lodní deník. Navzdory jisté tématické a žánrové roztříštěnosti však především kráčí o jednolitý proud spontaneity, jakousi poezii-řeku, autenticky dravou a v ničem nekašírovanou promluvu, která se tu více, tu méně dotýká poetiky automatických textů a která vykazuje obdivuhodnou stylistickou obratnost a cit pro slovo. Z tohoto bytostně estetizujícího psaní cítíme jakousi prvotní neposkvrněnost, neboť Kremličku netrápí malichernosti dní, žije v měsících a rocích a nenechává se strhnout k tvůrčím ukvapenostem a povrchnosti. Není básníkem jásotu, ale ani básníkem tragiky. V poezii knížky Prozatím nacházíme nejspíše tucty jemných pousmání nenuceně se dotýkajících čehosi sakrálního, běžnému smrtelníkovi jen stěží přístupného. A vypadá to, že Vít Kremlička dokonce dochází štěstí, když může nerušeně „dál se toulat / přírodou / za novou / příhodou...“ a s hlavou ve hvězdách svým nezaměnitelným jazykem zpravovat o těchto svých „pěších putováních“ čtenáře. Co více chtít od básníka?

Děkuji za pozornost a přeji vám příjemný a ničím nerušený poslech



Autorem všech fotografií je Pablo de Sax.



Radim Kopáč


Michal Zavadil


Jiří Dynka

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage