Další aktivity / Loď literátů / Desátý ročník (29. 6. 2002) /
Mediální ohlasy jubilejního ročníku Lodě literátů
DORA KAPRÁLOVÁ: LOĎ LITERÁTŮ VYPLULA K PŘEHLÍDCE Jubilejní desátá plavba Kníničskou přehradou symbolicky odstartovala literární festival
Loď literátů zahájila v sobotu na brněnské Kníničské přehradě již třetí ročník přehlídky Měsíc autorského čtení. Tak jako v předchozích dvou letech i letos se červencový literární festival bude konat v divadelním sále brněnského Kabinetu Múz.
V pořadí již desátá plavba parníkem Dallas přivítala tentokrát na palubě kolem šedesáti mužů a žen pera. Je to patrně nejméně účastníků od doby, kdy dnes již legendární Loď literátů brázdící celou dekádu vlny brněnské přehrady poprvé vyplula. Podle majitele nakladatelství Petrov Martina Pluháčka, který akci ve spolupráci s agenturou Větrné mlýny pořádal, to však rozhodně neznamenalo nudu v podpalubí. „Když v médiích zmíníte rozpravu čtyř významných osobností Tomáše Rusína, J. A. Pitínského, Zdenka Plachého a mne o tom, zda bylo fotbalové Ronaldovo bodlo v semifinále proti Turecku primitivní nebo geniální, vystihnete vše podstatné, o čem Loď literátů byla. Co taky říkat po deseti letech nového,“ poznamenal rozverně naladěný nakladatel.
Terapeutická plavba
Loď byla jako každoročně určena zhruba pro dvě stě padesát účastníků. Mezi pozvanými nechyběl pochopitelně seznam jedenatřiceti literátů, kteří se počínaje dnešním dnem účastní letního maratonu autorského čtení v Kabinetu Múz. „To, že z pozvaných spisovatelů letošního ročníku přijela na loď jen pražská prozaička Irena Dousková, nás neznepokojuje. Náš festival je rozložený do celého měsíce a ani mně by se nechtělo v krátké době navštívit Brno dvakrát po sobě,“ komentoval velkou neúčast mimobrněnských autorů Petr Minařík, jenž společně s Pavlem Řehoříkem měsíční akci pořádá. Přítomná Irena Dousková, která bude v Kabinetu Múz číst příští pondělí, se však netajila radostí z projížďky: „Jsem u nakladatelství Petrov nováčkem, a proto jsem byla na lodi poprvé. Příjemně mě překvapil nezvykle klidný průběh plavby.“ S tím souhlasil také literární kritik a básník Josef Mlejnek, který opakovaně v průběhu následujícího nočního volného programu v Kabinetu Múz vychvaloval terapeutický účinek, který mu akce s pivem a vínem na palubě každoročně přináší.
(…)
/MF Dnes, 1.7. 2002, s. 4/
JOSEF MLEJNEK: LITERÁTI NA LODI - LETOS UŽ PODESÁTÉ
V posledních zhruba třech čtyřech letech získala jedna z brněnských literárních atrakcí, okružní cesta parníkem po brněnské přehradě Loď literátů, podobu, na které by se do budoucna vůbec nemuselo nic měnit. Ani na názvu, který zní poněkud nadneseně a zároveň komicky, ale před deseti lety vznikl ze stejného patosu například název Kabinet múz. Opět nedorazily žádné kamery, letos dokonce ani žádné mikrofony - přitom jde o jubilejní, desátý ročník. Znovu jakási terapeutická replika školního výletu. Před vysvědčením, nebo až po něm? Teprve loni se termín přesunul z předslunovratového jasu na samý konec června a splývá v jedno s provinilým přítmím spojovaným se školským bilančním známkováním. To má však svůj dobrý důvod v tom, že Loď literátů organicky přerůstá v Měsíc autorského čtení v HaDivadle - jde o jakýsi literární "roh hojnosti", z něhož se od prvního prázdninového týdne vysype zhruba na třicet různých básnířek a básníků, spisovatelek i spisovatelů, z nichž každému zvlášť bude v měsíci patřit celý jeden večer. Kouzlo Lodi literátů spočívá nejen v tom, že zde člověk potkává staré přátele, ale svým způsobem se může těšit i na setkání se starými nepřáteli. Jako špatný plavec svou přítomností na lodi nic neriskuji. A s rostoucí konzumací piva či vína kupodivu ani nehrozí, že by v podpalubí mělo dojít na nějaké falešné "co jsme si, to jsme si". Kdyby se udělalo ještě jedno kolečko, navrhuji Martinu Pluháčkovi, stihl by se západ slunce přímo tichomořských rozměrů. V tu chvíli projíždíme ke zničenému mostu, jehož konstrukce se hrouží do vody - je tam takhle na připomenutí už od konce 2. světové války. Loď literátů není ovšem žádný přírodní úkaz a od úspěšného vydavatele se dovídám, že cena jednoho okruhu se rovná zhruba měsíčnímu platu nakladatelského redaktora. A proč se letos na Lodi nepodílí Obec spisovatelů? Prázdná kasa, nebo vysypaná kapsa? To se nedozvím, neboť Zeno Kaprál letos na Lodi chybí, protože musí být v Luhačovicích. Pluháček je přesvědčen, že jde o dobře vyhozené peníze. Kéž mu toto nefarizejské přesvědčení dlouho vydrží.
/MF Dnes, 1.7. 2002, s.4/
DALIBOR MAŇAS: A loď pluje
Vítrholc se na každoroční Loď literátů na brněnské přehradě nalodil až ve druhém kole draftu. Ten den slavili svátek Pavel a Petr z Větrných mlýnů, kteří (zase) každoročně v červenci pořádají literární maraton autorských čtení v brněnském Kabinetu Múz. Poznámka oba překřtil na Cyrila a Metoděje a na parníku si notoval text: Básnici ticha.
Byl-li literární parník v sobotu 29. června na přehradě v Brně jubilejním desátým, to Vítrholc nezjišťoval, jisté však je, že o kulatou plavbu umělci veliký zájem neprojevili. Na palubu se posadilo přibližně šedesát až sedmdesát literátek a literátů. Třebas básniřky Jana Soukupová a Gabriela Křepelková, kupříkladu Jiří Olič, Josef Mlejnek a J. H. Krchovský, divadelník J. A. Pitínský, hostovský trojlístek Balaštík, Stöhr, Reichel, ze Slezska dorazil básník Vít Slíva a bůhví odkud také Bogdan Trojak. Za grafiky lze vzpomenout Borise Myslivečka, za výtvarníky Jakuba Skácela a za architekty Tomáše Rusína. Všichni výše jmenovaní jsou umělci.
BÁSNÍCI TICHA Vítrholc zaujal místo na horní palubě, na nos nasadil sluneční brýle a od opálené Hanky (na loď přišla a z ní také odešla s Jakubem Skácelem) si nechal milerád donést pití - pivo a kofolu. Dole se usadily čile debatující hloučky, jimž příjemně chladný vítr a pohled na zelené břehy kolem vodní hladiny připadal v tu chvíli méně důležitý než vlastní slova. Milence tentokráte nereprezentoval Michal Viewegh se svou milou, ale jakási Vítrholci neznámá dvojice. Nahoře bylo milo. Zájmová sdružení známých - Brno, Praha, zbytek světa - si polohlasně vyprávěla historky. V tu chvíli Poznámka spustil melodii bájné Půlnoci: "Básníci ticha..." Vítrholci začalo být smutno po Mejlovi Hlavsovi, neboť větší osobnost v českém undergroundu nikdy nebyla.
KANÁREK NEUMŘEL Řeč živě předla dále a bylo jasné, že slovům vyhynutí nehrozí, kýl parníku krájel jako nůž sinicemi zanesenou, zelenou hladinu. Občas na ní přistál tonoucí vajgl. Samozřejmě došlo i na fotbal - umělci jsou však fanouškovští pantátové a ty řečičky o tom, že je dobře, že se světu skvěle předvedla mužstva jako Senegal, Korea, Japonsko a USA, brali zbytečně moc vážně. "Všiml sis, že když se baví o fotbale, otáčí se tak trochu na nás," zeptal se pak Poznámka. Jako vysvobození zapůsobila jeho hláška na mávajívcí, protijedoucí parník: "Nechci vás plašit, ale máte díru na pravým boku." Nálada na palubě po ní opět výletně vykvetla. Brazílie měla bojovat ve finále teprve následující den. A zase nám v uších zazněl ten Mejla: Kanárek (pauza) neumřel...
TIŠÍ BLÁZNI Rybáři na břehu by si vzácného nákladu na palubě parníku téměř nepovšimli - zaujatě pokuřovali, ruce v kapsách zelených maskáčů, pupky vystavené slunci, soustředěně pozorovali své nahozené pruty - kdyby na ně Poznámka nepokřikoval: "Ty jsi tichý blázen!" Jedni si na břehu dokonce rozbili stan. Vítrholc na ně ihned zahalekal: "Vy tady budete spát!" Jeden z rybářů zvedl oči k lodi a zaťukal si významně na čelo. Poznámka však bezpečně ukázal k místu, kde stan stál.
MARTINŮV SET Poté, co se loď dík vysoké vodě otočila až u mostu ve Veverské Bitýšce, na samém konci přehrady, plul parník poklidně zpátky. Vítrholc pokřikoval na stejné rybáře a Poznámka mluvil furt dokola o tom, že zahlédl ledňáčka. Hanka s Jakubem zašli na kus řeči za kapitánem a půjčili si mluvící trychtýř. Ten pak několik minut horní palubu bavil. Pak přišel Martin Petrov Reiner Pluhy a popisoval, kterak měl sexuální zážitek z jogurtu. "Bylo to ve Franci někdy v roce 1989 a ten jogurt nesl značku Joplait. Náramně tím všechny bavil a Poznámkovi zahrály v očích pověstné jiskry. "A jak je to s tvou sexuální orientací teď Martine," ptal se hned. Výraznou tečku za celou vodní výpravou udělala jednak Hanka, která s parníkem literátů přirazila ke břehu, jednak zapadající slunce, které se rozkrvácelo, když se loď přiblížila k přístavu.
VEČÍREK V KABINETU Na parníku natáčel Schwandini a své neopakovatelné záběry na ušní lalůčky umělců, zuby a výstřihy umělkyň promítal na posezení v Kabinetu múz, které Větrné mlýny připravily jednak na oslavu svých jmenin a dále v předvečer Měsíce autorských čtení v Brně. Kluci navařili chutný gulášek a dopíjelo se víno a pivo z parníku. Dramaturgii vzal do rukou Tomáš Přidal, který Vítrholc vřele uvítal. I jal se přítomné směle urážet: Vy lyrici, nadával jim. Vymýšlel i hesla: Klonujeme básníky. Spisovatelce Omoniové (nebo jak se jmenuje) přinesli chlapci kytku a řekli: "Ale tyhle dva prsty ti do piče nikdy nestrčíme!" Už vůbec nikoho pak nepřekvapilo, že maraton čtení zahájily k ránu strohé, germánské povely a vojenské salutování. Sobota, o níž si Halina Pawlowská může jen nechat zdát.
/www.vitrholc.cz/
