Dovolená a jiné prózy /
Ukázka z knihy
1.
"Sem zástupce Družstevní pojišťovny a můžu vám pojistit cokoliv!" řek mi chlápek ve vodrbaným vobleku, kerej seděl ve výčepu u autobusáku už když sem si tam sed já a já mu řek "Vážně?" a von se na mě sebejistě podíval a řek, jako by se divil, jak můžu pochybovat "No
jasně! Můžu vám pojistit barák a auto a chatu, automatickou pračku a nebo taky vodárnu. Pojistím vám, co budete chtít". Já řek zase "Vážně?" a von vytáh z vodřený aktovky nějaký prospekty a když sem se do nich podíval, tak sem řek "Co mě bude stát, když si u vás pojistím život?" a to sem asi neměl říkat, protože jak sem řek to Co mě bude stát, když si u vás pojistím život?, ten chlápek z Družstevní pojišťovny se zarazil, podíval se na mě a chvilku trvalo, než řek "To asi nepude. My nejsme Lojd, někerý rizika jsou pro nás zkrátka příliš vysoký!" A pak sme už vo pojišťovně nemluvili, vlastně sme nemluvili vůbec, já sem dopil pivo, řek sem mu "Nashledanou!", u pultu sem zaplatil a vyšel sem ven. Venku bylo nádherně, modrý nebe, teploučko jak bejvá v červnu, když se červen povede a seshora jel pomalu kropící auťák a dělal krásnej déšť a voda z toho umělýho deště pospíchala rychle podle chodníku a vedle pospíchající vody se loudala Darina, šla tak, že na ni dopadala jen jemná dešťová mlha a když došla až ke mně, tak se posadila vedle mě, strčila do mě hlavou a chtěla podrbat. Darina je fena německého ovčáka, vlastně je to hlídací pes ve skladu stavebnin, ale je to taková mrcha toulavá a já jí vobčas
koupím patnáct deka kabanosu a vona mě miluje. Počkali sme, až přejelo kropící auto, řidič, když jel kolem
nás, tak ztlumil proud vody, ale ztlumil ho na poslední
chví1i a řehtal se na nás a já na něj křiknul "Vole!" a von na mě "Aby ses neposral!" a Darina se zvedla, stoupla si na mokrou ulici a čekala, až sem k ní došel a pak šla pořád kousek přede mnou a šla rovnou k řezníkovi na rohu, kde si zase sedla a počkala, až sem jí koupil ten kabanos bez špeku a bylo ho skoro dvacet cenťáků, a já jí ho zlomil na dvě půlky a vona ho sežrala tak rychle, až sem měl vztek, že si ho trochu nevychutnala, ale vona vždycky kabanos sežere takhle a pak sme šli zase nahoru a přešli sme celý město, v bufiku pod Vašákovou skálou sem si koupil dva lahváče a pak sme vylezli až nahoru za vodojem, kde sem si leh do trávy, přečet sem Lidovky, kerý sem tentokrát ukrad v hospodě u autobusáku a pak sem spal. Darina chvíli lítala kolem a pak usnula taky.
Už byla skoro tma, když sme přišli domů, Darina šla se mnou až před barák a teprve potom se vrátila do svejch stavebnin a doma sem řek "Tak ahoj!" a žena mi řekla "Proboha, kdes byl zas celej den?" a já jí řek "Lásko, jako bys to nevěděla. Dopoledne sem byl v knihovně a pak na autobusáku a pak mě vzala Darina s sebou k vodojemu a teď sem zase tady, zase sem u tebe, zase doma a mám z toho hroznou radost a na tobě, má lásko, vidím, že mi zase chceš říct, že sem prosral jeden den a tak ti říkám dopředu neříkej mi to, já to dobře vím!" a moje žena mi vopravdu neřekla, že sem prosral den, vona mi totiž neřekla vůbec nic, beze slova mi dala na stůl talíř s knedlíkama s vejcem a vokurkovej salát a já si vzal z ledničky pivo, řek sem "Díky!" a když už sem byl dost dlouho po jídle a žena už byla venku z koupelny, už chodila po bytě v noční košilce, takový moc pěkný červený, to je taková košilka, kerá vypadá skoro jako kombiné s tenoučkejma ramínkama, v kerý je moje žena vždycky rajcovně vobepnutá, tak se ke mně postavila a zeptala se mě "A co si dělal v knihovně?" "Chtěl sem něco naštudovat," řek sem, "ale narazil sem nejdřív na takový tři sešity dějin sexuality a tak sem si v nich čet a nedozvěděl sem se dneska zase nic novýho, protože tam bylo napsáno, že vodjakživa se vždycky všechno točí jenom kolem čurdy!" a moje žena rychle řekla "A to ty přece dávno víš!" a já řek "No právě!" a žena řekla "Tak dobrou noc!" a nepočkala, až jí taky řeknu Dobrou noc! nebo až jí řeknu Počkej na mě, já už du taky spát! a vodešla do ložnice. Ještě pořád do naší společný ložnice.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz