Dramatický meziprostor /

Ukázka z knihy

Úvahy
Úvahy vznikají z potřeby fixovat některé myšlenky a nápady, které nezachyceny se stávají příliš prchavé a proměnlivé. Unikají tak hodnocení a dalšímu zkoumání.
Zachycení prvků, které mě při studiu výtvarných projevů zajímají, umožňuje uvědomovat si, kam vlastní snažení míří. Další důvod je snad v nutnosti zdůvodnit si poměr k různým výtvarným jevům. Vznikají tedy i z potřeby obrany a pokusu vysvětlit si své souhlasy a nesouhlasy.
Zprostředkují také pozorování některých faktů, které se mi zdají překvapivé nebo zajímavé.
V síti dílčích úvah mohou uváznout i některé rysy moderního umění a prvky, které ho provázejí od počátku.
Někdy je důležité uvědomit si i ta nejprostší fakta, která člověk zná, ale nedovede z nich těžit pro jejich samozřejmost. Někdy si je nutno uvědomit i tak primitivní fakt, že malířství je práce s barvami.
Jsem si vědom nestejné hodnoty a zajímavosti svých poznámek. Některé jsou méně nutné a doplňují pouze prázdná místa provizorní konstrukcí.
Hlavní zájem mě vedl k hledání prvků, které se v umění neustále opakují a stávají se pro ně konečně nezbytností, a také rozumovou částí našeho hodnocení.

Studijní materiál
Při studiu umění by měla mít stejnou účast historie, estetika, archeologie, psychologie, sexuologie, psychoanalýza, technologie a profesionální výtvarné cítění.

Knižní materiál, který studujeme k vlastní umělecké potřebě, musíme posuzovat opatrně v jeho závěrech. Fotografie a reprodukce, na které jsme většinou odkázáni, zkreslují už samy věc, kterou chceme poznat. Stačí určitý záběr nebo potlačení či vyzvednutí některé vlastnosti, aby byl podstatně zastřen smysl.
V publikacích o umění, historii nebo archeologii dochází k absurdní situaci, že je materiál uspořádáván a ukazován s určitým úmyslem. Ukazuje se i jiná závada -nedovídáme se údaje o okolnostech důležitých pro výtvarné umění. (V knihách o skalních malbách např. o rozsahu pomalované a nepomalované plochy, umístění maleb, jejich barevnosti v širším kontextu, poměru ploch a čar, rytmu atd. Hledání vztahu částí odděleně reprodukovaných je přímo vyloučeno.)
Největší ošidnost je však v jiné věci. Závěry, kterými jsme ochotni se orientovat, prosazují nejen hledisko např. archeologické, ale i subjektivní vkus a poměr k výtvarnému umění, většinou laický. Aniž si to uvědomíme, je nám podstrčen soud, jehož kritériem k posouzení umělecké hodnoty je jakési (samozřejmě laické) pojetí realismu 19. stol., nebo aplikace příměru k fotografii jako objektivnímu zobrazení. Je to patrně časté i v historii umění a tento omyl je zvětšován rozvojem mechanického zobrazování skutečnosti: perspektiva je pak maně posuzována z hlediska fotopřístroje a nikoliv oka, barevnost omezenou škálou barevného filmu. Jsme náchylni věřit skutečnosti mechanicky zobrazené jakožto měřítku, automaticky v duchu porovnáváme to, co je zobrazeno v ploše, opět se zobrazeným v ploše, a tak nabýváme pojem o vzhledu věcí na úkor přímého pozorování. Tato jednostranná zkušenost zastírá schopnost všimnout si skutečnosti i z některých neobvyklých stránek.
Toto zplošťování je ještě podporováno specializací oboru tak, že podíl širšího hlediska je vzácný. Dovídáme se většinou o oddělených poznatcích specialistů - vzniká určitá podoba skutečnosti z jednoho pohledu.
Věda jednoho pohledu na jednu stránku předmětu.

Slovníky, přehledy moderního umění, abstraktního umění atd. mají v sobě něco moc smutného; malé, špatné reprodukce zaplňují tyto herbáře jako špatně nakreslené rostliny, které jsou přesto k poznání, ale ne snadno k pochopení. Něco se o nich můžeme dovědět, něco stejně dobře zapomenout. Mám pocit marnosti malování; úspěch je být zastoupen v takovém herbáři několika čtverečními centimetry, život a síla je přišpendlená do pitomých skrumáží, instruktivně zastírajících, jak to spolu souvisí. Je to zajímavé, ale nevěřme ničemu; opakující se výběr věcí oklešťuje a formuje každého autora do klišé s několika řádky definice vystihující nevysvětlitelné, oceňující ve slovech nezměrná léta.
Informace o věcech a obrazech, které nemůžeme vidět.
Trochu nám může pomoci názor někoho, koho dobře známe, jehož vkus, záliby a požadavky máme odhadnuty na věcech, které jsme pozorovali společně. Jedině pak se můžeme z jeho dojmů informovat. Je jedno, líbí-li se mu předmět, o kterém se chceme něco dozvědět, nebo nelíbí. Názor se nedá převzít nikdy. Je to příliš široký komplex, vázaný na individualitu.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz