O nakladatelství / Webové stránky – archiv rubrik / Internet New Line/Webová rubrika Nezavedení /

Zdena Koláček

Zdena Koláček, 46 let, Nový Jíčín
Pochází z Valašského Meziříčí. Publikoval v časopisech Tvar (1998, 2000, 2002), Host (1999), Reví Míting (2001) a Babylon (2002).


Jeskyně
(Sbírka povídek)


KOUŘENÍ S ANÁLEM

          "Kouření je paráda," machruje Miky a my na něho čumíme jak vyoraný myši. "To si ho baba strčí do huby a cucá jak nanuka. Fakt skvělý."
          "A jak to víš?" ptá se Tom.
          "Dělám to každý den se starou, ty vole," naparuje se ten magor.
          "A jak je stará ta tvoje stará?" ptá se ho znova Tom.
          "Stejně jako já. Má sedumnáct."
          Závistivě na něho hledíme. Mít takovou zkušenou babu — o tom si můžem nechat jenom zdát.
          "Nemohli bysme to taky...zkusit?" ptá se váhavě dál Tom.
         “Co tím myslíš, vole?“
          "No jestli bys třeba neřek... starý..."
          "A co, kurva?“
          "No... aby nám to taky udělala."
          Miky na něho nejdřív vyvalí oči, pak zahodí žváro a skočí po něm. "Co si kurva myslíš!" řve a mlátí ho hlava nehlava.
          Když už to s Tomem vypadá dost bledě, tak Mikyho zezadu chytnu kolem krku a povalím ho do trávy. Trochu se uklidní, ale pořád na Toma zahlíží jak na vraha.
          "Tak si s tím neměl začínat, ty vole," pobrekuje Tom. "Já sem se jen zeptal..."
          "A to sis kurva myslel, že řeknu starý, aby ti vykouřila péro?"
         “No a co?"
          "Já s ní chodím, ty hajzle! Není to žádná kurva!"
          "No a co," opakuje znovu Tom a Miky se zase začíná zvedat ze země.
          "Ser na něho," říkám mu. "On tomu hovno rozumí. Nemá ještě ani patnáct."
          "No tak to je jasný," ušklíbne se pohrdavě Miky. Je to frajer. S vlasama na ramena vypadá jako člen nějaký rockový skupiny. Já mám vlasy sotva přes límec a Tom ten svůj zástřih "na Gagarina".
          Za chvíli už v klidu na lavičce pokuřujem a pocucáváme rybízák. Tom ještě trochu trucuje a drží hubu, tak se teď ptám já.
          "Hele, vole," říkám Mikymu, "a kde to se starou děláte?"
          "Cože?" Bokem se na mě podívá, jestli si z něho nedělám prdel.
          "No...kde ti ho hulí?"
          "Kde to de, ty vole. U nás v baráku ve sklepě, v křoví u řeky, tady v parku..."
          Obdivně na něho zírám a představuju si je, jak se pohybují po městě a občas si někam odskočí a provozují to. "Kurva, ty se máš," ujede mi.
         ,.Žejo, ty vole," spokojeně souhlasí Miky. Dokouří žváro, mrkne na hodinky a zvedne se. "Já už musím jít, volové. Za půl hodiny končí Mirce škola."
          Podíváme se s Tomem na sebe a je jasný, že nás napadne to samý. Sledovačka.
          Ze začátku je to v pohodě — křoví v parku dává dobrý krytí, ale potom na ulici musíme být opatrnější. Miky se naštěstí vůbec neotáčí a maže si to rovnou ke gymplu. Tam chvíli postává a pak z tý hromady koček, co se vyhrnou ze dveří, vyloví tu svoji a zamíří spolu zkratkou kolem Liďáku k řece. Drží se za ruce a dou vedle sebe jak dvě loutky.

          U řeky si sednou na kládu a my se plížením dostanem do křoví za nima. Nevidíme jim sice do ksichtů, ale slyšíme, o čem kecají.
          "Jak bylo ve škole?" ptá se zrovna Miky.
          "Ále, nestálo to za nic. V dějáku mě vytasila a v ruštině sme psali písemku. A co ty?"
          "V pohodě. Akorát písemka z matiky," vymýšlí si ten pako — celý dopoledne se s náma zašíval v parku.
          "Nemáš cigaretu?" ptá se ho Mirka a otočí se k němu, takže si ji můžem konečně zblízka prohlídnout. Vypadá celkem dobře, ale to skoro každá, když má po ruce šminky, žejo. Logicky se soustředím na její pusu a představuju si ten rudý otvor při práci. Teď, když si tam strká žváro, je to snadný. Hned mi ztvrdne.
          Pořád čekáme, kdy to přijde, ale nic se neděje. Sedí vedle sebe a většinu doby sou zticha. Miky ji párkrát chytne za ruku, ale víc si nedovolí. A Mirka kouří jenom cigarety.
          Nakonec se zvednou a odchází kolem řeky směrem k mostu. Zklamaně za nima hledíme a Tom si jen povzdechne: "To je celý?"

          "Víš, co je to anál, ty vole?" zeptá se Miky Toma a zapálí si žváro. Sedíme v parku na lavičce a čekáme až skončí škola.
          "To teda nevím."
          "To ho strčíš babě do prdele," machruje zase ten blbštajn.
         “Fuj!“ otřepe se Tom.
          "Jak fuj? Je to super!"
          "Co je na tom super, ty vole?"
          "Je to takový... těsný."
          "A jak to víš?" ptám se ho.
          "Dělám to občas se starou."
          Mrknem s Tomem na sebe a okamžitě vyprsknem smíchy. A když vidíme Mikyho překvapený obličej, tak nás chytá úplný záchvat. Válíme se v trávě a hlasitě se řehtáme.
          "Tak proč...máš...teda...na rukách...ty mozoly?" vyrážím ze sebe.
          "Jaký mozoly, ty vole?" ptá se Miky a než mu to dojde, stačí se ještě na ty svý pracky podívat a my už jenom řičíme a sípeme. Tom si přitom mohutně uprdne, čímž náš záchvat nabere další obrátky.
          "Ještě se tu vyser, ty vole," řekne Miky a znechuceně odchází.
          "Anál!" řveme za ním a svíjíme se na zemi smíchy.
          A Anál (tý přezdívky se už chudák nezbaví) mizí směrem k městu, asi na další rande, aby si to zase rozdal s tou svojí zkušenou kočkou, která určitě netuší, jak je populární.
          My se pořád ještě řehtáme, ale ten smích je čím dál křečovitější, až pomalu ustává a nakonec po něm zbudou jen ty pitomý grimasy na našich unavených ksichtech.


/Zveřejněno 15. 7. 2002/



 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz