Lepě svihlí tlové (Básnický almanach) /
Ukázka z knihy
/Motto/Je smažno, lepě svihlí tlové
se batoumají v dálnici,
chrudošiví jsou borolové
na mamné krsy žárnící.
Lewis Carrol — Za zrcadlem a co tam Alenka našla
(přeložil Jaroslav Císař)
Úvod
Je smažno. Po řece pluje parník. Bodláky tančí v rumišti. Hlavy kopáčů se střídavě vynořují z díry v silnici a skála Bořeň kvete kurvami. Zahaleni v dým sněhuláci jdou. Cvičenci v sále potemnělém zcela žádají o pohov. Setnina barevných cínových vojáčků pochoduje parádním krokem otevřenými dveřmi z hospody do noci ven a znova zpátky. Odemknutým kouří se. Na stole lístek Kup lesní směs. Okénkem záchodu svítí hvězdy. Blesky rozpínají perleť přes okraje temných jam. Bůh už nám něco napoví.
Náhodné uskupení obdařovat hodností řádu.
Močály kvasit zřel jsem, chvorů prutiny. Pavilon s praporky a mokré třepetání. Tři muži v řípě holili se. Nový svět za předělem je však naplněný žijícími velrybími kostmi. Cihlovou podlahou oheň prošlehuje. Půlnoční požár houpačky na dvoře sirotčince.
Ty věci hrozné, co jsou ve mně. Odevšad shůry kape na mne tuk. Směji se chvílemi, chvíli pláči. Slyším už zpívat motýly. GOOOO-OOOD-BYE, PE-AR-LI-NE, já jsem chtěl být zabit poupětem pivoňky a v dáli pueblo sokolí zřel.
Jedna věc z druhé líně vyplývá.
Za oknem visí dva uzenáči svázaní ploutvemi. Odrazová světla mokrých cyklistů vynoří se ze tmy a připomenou mořského červa Odontosylla. Dál v krajině matný Novák pozdraví Nováka.
„Hovno!“ řekl jsem nepřesvědčivě a zmateně, „...jo, vokurky... černoši...“
O čem to vlastně rozmlouváme? Budeme vznešeně polykat Kaviár... Kaviár... Teprve za notnou chvíli proletí kolem soumrak.
Jeleni vyšli na palouk, v bažinách šumí rákosí. Jak bylo na počátku, bude na konci. Luštiči textů, vykladači slova, tady mě máte. Estéte, buď jako skála věkem dálek ovlhčená. Neolži mě. Neolituj. Jdu štandopede vpřed. Ničeho napůl, ničeho normálně. „Smithové musej bejt v pohodě.“
Indiáni přeškrtali v knihách všechny souhlásky. Toto není poezie, toto je život. Chateaubriand pro dva a paštika z husích jater s příchutí opékaných vurstlíků. Na podzim prase nejlíp chutná, když je vařené v tequile.
Zatáhneš za páčku a všechno zmizí. Obzor se zachvěje jako stará almara. Dál jsou jen pole, vítr, sníh. Kde jsi, hořčičná sklenko? Za vraty už čeká muž celý v černém. Parte visí na faře, chlívák píchá do sena a smrt se blíží plavným lehkým krokem. Jen cikáni se radují!
V posteli na pobřeží dobře se leží.
Dušený kur se trošku připek', z lahví je cítit výborný zvuk dávné opery.
21. 6. 2002
Ivan Wernisch
